Nepřehlédněte
VIP slavnost v O2 aréně
Jezdectví si své elitářství pečlivě střežilo. Ať již korunovanými hlavami na čele Mezinárodní jezdecké federace, nebo gentlemanstvím ve struktuře seriálové soutěže Pohár národů, který býval osou jezdecké sezóny.
Za posledních 40 let se ovšem v jezdectví změnilo skoro vše. Po pádu železné opony narostl skokově počet národních federací a tudíž i adeptů na pořadatelství Poháru národů. Jezdecký průmysl nastartoval obrovský boom. Jezdců a koní přibývá. Česká republika je toho příkladem. Neúnosně nabobtnalý Pohár národů zahájil etapu dělení na ligy, které ovšem po počátečních úspěších, přestávají být atraktivní.
Ekonomická náročnost vrcholového soutěžení byla v 90. letech uspokojena, ale současně o to více eskalována, vstupem arabských peněz. Nejenom národní federace, ale dnes i FEI, přestávají ekonomickému tempu stačit. Jejich úloha se tak postupně mění v pouhé servisní organizace pro ekonomicky nedostižné subjekty. Schopnost centra cokoliv ovlivnit slábne.
První dějství
Globální vývoj světa nejlépe předvídal marketingově geniální Jan Tops. V roce 2006 poprvé uspořádal seriál, který ne náhodou pojmenoval Global Champions Tour. Zahájil nenápadně s šesti koly, ale od počátku nešetřil dotacemi. Dostatečně podpořen ropnými magnáty rozehrál jezdeckou partii v prosluněných letoviscích Palm Beach, Cannes, Monaku či Estoril.
Velkorysé price money lákaly špičkové jezdce, atraktivní destinace bohaté sponzory. V roce 2010 již bylo pořadatelů devět a soutěžilo se i v Rio de Janeiru. O pět let později již Tops s 15 koly a finále v Doha válcoval více jak třicetiletou tradici Světového poháru. Ale to nebylo všechno. O rok později vyrukoval poprvé se soutěží nadnárodních týmů. Geniálně odhadl, že společnost dospěla do stádia, kdy nejbohatší majitelé světa nechtějí a nebudou čekat až se jejich koně a jezdci dostanou mezi elitu postupně prostřednictvím národních reprezentací. Vše se dá urychlit, když je dost peněz. FEI poprvé zpozorněla. Konkurence tradičním seriálům a pravidlům výkonnostních postupů začala být neúnosná.
Global Champions Leauge u soudu
FEI proto vytáhla svůj jediný trumf. Pohrozila všem funkcionářům suspendací, pokud se organizace týmové soutěže zúčastní. Výhružka ale nesměřovala k majitelům a jezdcům. Na ty již byla mezinárodní jezdecká organizace krátká. Jan Tops neváhal a u belgického úřadu pro ochranu hospodářské soutěže spor s FEI snadno vyhrál. GCL byla na světě a s ní byl zahájen i nábor mecenášů. Vedle jezdců z první padesátky světového žebříčku se tak začala standardně objevovat méně známá či zcela neznámá jména, nápadně se ovšem podobající jménům týmových sponzorů. Sport spoléhající tradičně na elitářství vyplývající ze samotné podstaty jezdectví a staleté nadřazenosti jezdce nad pěšákem, se definitivně změnil ve VIP jezdectví.
Stejně nenápadně se ovšem vše již řečené proměnilo i v ČR. ČJF si byla a je schopna udržet autoritu jen do určité ekonomické síly svých členů. Od jisté hranice již otěže pevně ve svých rukách třímají majitelé a donátoři. Bylo jen otázkou času, kdy jakákoliv motivace přivede do hry opravdu silného partnera i v ČR. V průběhu posledního desetiletí jich bylo poměrně dost. Vyvrcholením ovšem byl vstup nejbohatšího z nejbohatších.
Rok 2018 tak zastihl GCT již s 16 koly a pražským finále. Česká metropole uvedla svůj vstup mezi pořadatelskou elitu nově vymyšleným vyvrcholením - týmovým finále Leauge Global Champions Tour. Velkolepá premiéra byla podpořena řádově navýšenými dotacemi. Zatímco v 16 kolech letošní GCT a LGCT bylo rozděleno cca 10 miliónů EURO, při pražském finále se jen v 5* soutěžích rozdělovalo v historii světového jezdectví doposud neviděných astronomických 11 300 000,- Euro. Společně s dalšími 60 000,- Euro v CSI** se tak v Praze mezi jezdce rozdělilo během čtyř dnů více jak 300 miliónů korun. Není se co divit, že zájem nejlepších z nejlepších byl zaručen.
Hušárský kousek
Ještě před vznikem GCT začala v roce 2002 v Praze Libni, na místě kdysi slavné, ale na počátku třetího tisíciletí již zcela nevábné fabriky ČKD, růst stavba supermoderní sportovní haly. Hlavním motivem stavby bylo blížící se mistrovství světa v hokeji 2004. Stavba byla provázena ostrým sporem mezi hlavním iniciátorem stavby a ředitelem společnosti Sazka s tehdejším předsedou vlády. I pamětní deska uvnitř arény hlásá, že stavba vznikla „proti vůli mnohých a navzdory mnohým“. Snad proto byla od počátku provázena ekonomicky nešťastnými rozhodnutími a díky nevýhodným úvěrům se její cena nakonec vyšplhala na téměř 17 miliard korun.
Úspěch hokejového šampionátu byl velkolepý. Svět nešetřil superlativy na počest hlavního města ČR, kterému jednoznačně v té chvíli Sazka aréna dominovala. Tradiční česká loterie financující český sport získala pro její financování i souhlas od všech předsedů sportovních svazů. Dluhy se ovšem musí platit. Českému sportu začaly krušné časy utahování opasků. Jak to dopadlo, víte. Nelítostná ekonomika si vybrala daň. Sazka již nemá arénu. Sportovci již nemají Sazku. Velkolepou arénu vlastní společnost PPF.
Druhé dějství
Ve čtvrtek 13. prosince byla zahájena doposud nejslavnější kapitola českého pořadatelství. Díky všemu řečenému však nebylo českých sil zase až tolik zapotřebí. Do Prahy doputoval zkušený pořadatelský tým, který je prověřen mnoha turnaji GCT. Pořadatelé, vědomi si ekonomické síly, oslovili ty nejslavnější a nejdražší. Návštěvníkům tak připravili velkolepou podívanou. Namíchán byl koktejl, ve kterém si svoji oblíbenou složku nalezly všechny kategorie diváků.
Díky nezatíženosti pořadatelů s českou pořadatelskou tradicí vznikl produkt konzumovatelný nejenom odbornou obcí, ale i laickou veřejností. Ta se při samotných soutěžích pravděpodobně trochu nudila, stejně jako odborníci sledovali s jistým odstupem vše doprovodné mimo sport. Vznikl produkt se všemi atributy show, jejichž zařazení je očekáváno bez ohledu na to, zda se jedná o jezdectví, či koncert Roling Stones.
Pořadatelé byli díky tomuto elixíru odměněni 31 000 diváky. To je úspěch nejedním znalcem ještě před krátkým časem zpochybňovaný. V odborné obci pak rezonoval především fascinující pocit neuvěřitelnosti, že v Praze byli viděni ti nejlepší z nejlepších. Překrásná aréna vše podtrhovala a divák světových soutěží si musel čas od času násilím uvědomit, že není v Dortmundu, Göteborgu či v Las Vegas, ale v Praze.
Nové soutěže, nové zvyklosti
Centrem rozpisu byly soutěže týmů. Diváci se nechali vtáhnout do hry a tým českého mecenáše byl nejenom ve sdělovacích prostředcích nazýván týmem českým. Média, která dnes také nejlépe rozumí úžasu mnohaciferných dotací se předháněla v přinášení zpráv z O2 arény. Veškerá sláva českého jezdectví pak byla mnoha reportážemi a televizními hlasateli redukována na pojem „Anička“.
Týmová soutěž se v Praze představila v novém kabátě. Tlaky snažící se zatraktivnit a divácky co nejvíce zjednodušit vnímání úspěchu a neúspěchu jezdecké soutěže si vybírají další daň. Po zjednodušení všestrannosti a plošném zavedení volných jízd v drezúře, přichází olympijský model s dalším, FEI dobrovolně přijatým, diktátem. Týmová soutěž bude korunou olympijských her a vystřídá tak na trůně přes 100 let sedící soutěž jednotlivců. Družstva budou tříčlenná, bez oné gentlemanské možnosti nepovedený výkon škrtnout. V Praze se navíc upustilo od modelu postupného startu členů všech týmů a členové týmu startovali za sebou. Nevím, zda to takto bude i na OH. Osobně ovšem vím, že si pod tíhou takové změny začínám uvědomovat první záblesky svého stárnutí a s ním přicházející neochoty přijímat podobné změny. MOV je veden jasnou a s určitou shovívavostí snad i pochopitelnou snahou. Do počtu 75 dvojic vtěsnat co nejvíce národních celků a divácky vše co nejvíce zjednodušit. Jezdectví ale není biatlon, veslování či běh. Nezpochybnitelnou úlohu hraje živé zvíře a tudíž faktor s jinými sporty nesouměřitelný. Škrtání nejhoršího výsledku bylo jedním z posledních zbytků sportovní rytířskosti z dob bohužel již dávno minulých. GCT vědom si toho, že potřebuje oslovit a oslovovat stále širší veřejnost, tento model přijal. Diváci v Praze tak byli konfrontováni s tím, co je v budoucnu čeká. Je mi jich, ale i těch budoucích, líto.
Při super finále se navíc naplno ukázalo i skutečné nebezpečí tohoto pojetí. V soutěži, která měla být vyvrcholením všeho, byly počty startujících, díky vyloučení dvou jezdců (nezpochybnitelně se senzační výkonností), redukovány hned v úvodu o dva týmy. V tomto modelu totiž při vyloučení člena celé družstvo končí. Diváci tudíž přišli o dvakrát šest vrcholných výkonů, které měly vše završit. V té chvíli se nejen návštěvníci, ale jistě i pořadatelé strachovali, aby náhodný problém některé ze zbylých dvojic neudělal ze čtyřdenního vyvrcholení fiasko. Nakonec se tak nestalo, ale přesto bylo 12 startujících v souboji o 6 400 000,- Euro již za hranicí únosného.
Orloj jako skok
Praha se stala v polovině prosince centrem světového skokového jezdectví. Bylo úžasné vidět skoky inspirované pražskými památkami, či na webových stránkách GCT spatřit vedle Eiffelovy věže, či mrakodrapů v Doha, i hlavní město České republiky. Světla reflektorů si navíc užila plejáda jezdců startující v doprovodném CSI**. Medializace jezdectví dosáhla u nás doposud nezaznamenaných rozměrů. Češi začínají znovu vnímat, že jezdectví je staletou součástí naší sportovní historie.
Přes všechnu tu eufórii uplynulých dnů si ale nejsem jist, zda budoucí vrcholové jezdectví (především pochopitelně to skokové) bude ke své existenci ještě potřebovat jezdeckou komunitu. Zda si již definitivně nevystačí s elitní VIP skupinou jezdců, podpořenou skupinou štědrých mecenášů, která připraví jednou za čas divácké mase velkolepou show. Zda všechny ty neuvěřitelné výkony koní definitivně nepřehluší laserová show, exaltovaná mluva moderátorů, ceremoniály doprovázené plameny a ohňostroji. Za sebe mohu jenom říci: Obdiv a úcta k neuvěřitelným výkonům jezdců a koní přetrvává. Hrdost na koňařskou komunitní výjimečnost ovšem nezadržitelně mizí.
Ing. Cyril Neumann
