Zpátky nebo dopředu

Německá jezdecká doktrína ve snaze o standardizaci výcvikových postupů zavedla v 80. letech minulého století do terminologie jezdeckou škálu. Recitace slov takt, uvolněnost, přilnutí, kmih, narovnání a shromáždění se od té doby stala nedílnou součástí většiny teoretických jezdeckých zkoušek. Jakkoliv se tato škála snažila o zjednodušené vyjádření všeho nezbytného, myslím si, že drtivá většina našich současných jezdců má velmi mlhavé a určitě i rozdílné názory na to, co si pod uvedenými výrazy představit.

Soutěžní české skokové jezdectví 80. let se  ničím z této škály nezabývalo. Jezdectví těch dob provázela především živelnost, která se občas opírala o lepší jezdecké základy některých aktérů. Jedinci s jezdeckým vzděláním pak ostatní významně převyšovali.

Zásadní změnou 90. let byl masivní příliv západoevropských koní, kteří díky svému fundamentu a prochovanosti nabídli českým jezdcům přilnutí a umožnili kmih. Značný výkonnostní posun posledních let pak jezdcům na našich kolbištích zajistilo objevení pravidelného cvalu, doprovázené před lety netušenou rutinou.

Výkony v Martinicích ukázaly, že nyní je na řadě zdolat i závěrečný vrchol jezdecké vzdělanosti, kterou je shromáždění. Návodně by k tomu měli pomoci zahraniční stavitelé. Jezdit ve shromáždění nejenom zpátky ale především dopředu, ale musí jezdci sami. Jenom tak má smysl pomýšlet na evropské porovnání v dánském Herningu. ing. Cyril Neumann, Jezdec č. 8

< zpět