1/Ročenka 2008 - MVDr. Norbert Záliš

Třicet let má za sebou geniální počin Maxe E. Ammanna, parkurový WORLD CUP. Nejen že své disciplíně přinesl strmý růst a atraktivitu, ale prokázal svou užitečnou nakažlivost a prosadil se i v disciplínách dalších. Pak se trochu zahltil sám sebou a vypustil odnože typu Riders Tour či Super League. Ale čas nestojí, čas spěchá.
Jezdecké disciplíny se mění samy v sobě, jezdectví směřuje od přírody k technologiím. Nejen parkury se staly akrobacií. V teráriích jezdeckých stadionů běhají koně „jako veverky v kole“, aby si zasloužili svou existenci. I na druhém pólu, který si nežádá odbornictví, v show arenas, běhají koně svůj běh o život a tleská jim dav stále netrpělivější v možnostech ubavit se k smrti. Kalendář je dnes zahlcen termíny, konkurenční show se překrývají, na jedněch závodech se skáče na třech kolbištích a úlohy jezdí na sedmi obdélnících zároveň.
Nelze se vyhnout otázce, co bude dál. Slýcháme i antropomorfizující účelově alibistický blábol, „že koně rádi závodí“. Ale pravda je, že koně jsou chováni takoví, aby se hodili „do stroje zábavy a sportu“, který je už jen sluhou reklamy ve světě všeovládajícího trhu. Pokud se kůň ještě dost nehodí, pomohou mu speciální udidla a řemení. Mluví se o lásce k jezdectví, ale je za tím spíš posedlost penězi nebo zbytnělé ego. Sám život nahrazujeme trhem, není čas souznít s jiným živým tvorem.
Co myslíte, jaký nás a koně čeká vývoj? Co chceme pro sebe a pro koně od budoucnosti? Co bychom měli chtít? Co bude dál?

< zpět