3/08 - Jaroslav Pecháček

Jak dál v ČJF a FEI ?

Když jsem si přečetl úvodní příspěvek pana MVDr.Norberta Záliše, musím s ním jen souhlasit. Je jen škoda, že tento příspěvek  je vlastně jen výzvou k zamyšlení a ev.diskuzím. Protože jsem přesvědčen, že dr. Záliš má hluboké znalosti v jezdectví, ať již jako aktivní jezdec, hipolog  a hlavně odborný kritik nežádoucích věcí, které se kolem koní dějí je škoda , že není rozveden hlouběji. Pokusím se tedy alespoň částečně na vývojové tendence reagovat.

Jak jistě všichni členové naší národní federace vědí, je ČJF členem mezinárodní jezdecké federace (FEI). Protože se již řadu let zúčastňuji jak jednání I.skupiny FEI do které je  ČJF zařazena – mimochodem je největší spolu se skupinou II.-, ale i Generálních zasedání (GA) vím, že se zde diskutují stejné problémy, na které narážíme i v ČJF.

Protože po roce 1989 máme všichni možnost se více dívat do jezdecky a chovatelsky vyspělých zemí, což by mělo přinášet mnoho kladů pro lepší vývoj a  podmínky rychlejšího růstu tohoto odvětví sportu. Proto se i zástupci ČJF zúčastňují různých školení a seminářů k rozvoji vzdělanosti. Skupina pro vzdělávání v jezdectví (IGEQ) se snaží sjednotit podmínky

pro školení a zkoušky na úrovních cvičitelů a trenérů v celé Evropě. Z toho čerpá i ČJF a nový systém školení a zkoušek na všech úrovních. Jsem přesvědčen, že vzdělání je v našem sportu prvořadé a vede i k lepšímu vztahu jezdce a koně.

S tím úzce souvisí stupeň výcviku jezdců. Bohužel u nás chybí již klasický výcvik v jezdeckých oddílech tak, jak to pamatujeme my starší. Situace nemůže být taková, že kdo si koupí koně je sám sobě i trenérem. Bohužel většina si ze zahraničí bere pouze to, že jsou zde vynikající koně a výborná jezdecká střediska, ale jak je celý systém výcviku koní a jezdců propracován , o to se moc nezajímají. Na to bohužel doplácejí především koně. Vždyť po rychlém výcviku zapojování koní do sportu neodpovídá ani jejich fyzické dospělosti, ani stupni přípravy.  Z toho pak vyplývají zdravotní problémy koní, používání násilných pomůcek (udidel, kamaší, barování a pod.). Přirozeným během ve výcviku koní tak, jak by se mělo výkonnostně postupovat , byl původní model KMK.

Kůň s jezdcem vytvářejí dvojici sportovců, z níž oba musejí projít přirozeným výcvikem – „školou“- , aby podávali dobré sportovní výsledky. Kůň nemůže být jen sportovním náčiním! Bohužel se stále více setkáváme  s přetěžováním koní velkým počtem startů, velkou migrací koní mezi stájemi a z toho vyplývající změny v přístupu k trénování, což přináší i psychické problémy u koní. Bohužel u nás chybí výkonnostní kriteria pro starty koní v různých stupních soutěží. To již fungovalo do cca roku 1990 a pak bylo neuváženě zrušeno.

Mezinárodní jezdecká federace je hodně pod vlivem asociace jezdců a majitelů koní a daleko méně pod vlivem národních federací. Stále se mluví jen o vrcholových závodech. Kritizují se i  kolize dat mezinárodních závodů a národních mistrovství, dokonce je navrhováno, aby se národní mistrovství konala v několika určených týdnech  a v těch zakázat pořádání mezinárodních závodů.

Se stejným problémem se potýká i naše NF. Termíny národních mistrovství se nemohou podřizovat  stále se rozšiřujícím mezinárodním závodům, na které nepřijede ani dobrá zahraniční konkurence, nebo jiným lokálním zájmům. FEI  sama navrhuje, aby nebyli zváni jednotlivci, ani družstva NF na mezinárodní závody úrovně CSIO, ev.CSI max.3* , pořádané v termínech mistrovských soutěží jejich NF. U nás nebyly v dřívějších letech v termínech mistrovství pořádány žádné závody. Je pravda, že se rozrostly discipliny jezdeckého sportu, takže kalendář se dává těžko dohromady. Je však nepochopitelné, že v jednom termínu jsou dvoje MZ (i když v jiných disciplinách) a v termínu MČR mezinárodní závody ve stejné disciplině. Já jsem přesvědčen,  že schvalující orgán, v tomto případě Rada ČJF musí tyto věci řešit ku prospěchu sportu.

I v jezdeckém sportu se stále více stupňuje vliv komercionalizace. Čím je vyšší, tím více se mění vztah ke koním. Já ale vidím komercionalizaci  v profesionálních týmech pořadatelů závodů, servisních službách, komplexním zpracování programů, propagace, startovních a výsledkových listin, cateringu apod. To již vidíme i na národních závodech např. v Německu. U nás si však s tím pořadatelé hlavu často nelámou. Situace se zlepšila třeba službou ve stavbě parkurů, kdy kvalitní překážkový materiál má např. Robert Smékal a k tomu i kvalitní tým . S tím souvisí i zájem majitelů jezdeckých areálů investovat do kvalitních povrchů závodišť, opracovišť, ustájení, ubytování a s tím souvisejících služeb.

Na úrovni Mezinárodní jezdecké federace se nyní diskutuje i systém kvalifikací na OH, hlavně ve skákání. Evropa má mnoho dobrých jezdců a koní a přesto se musí zříci několika míst ve prospěch USA, Kanady a Mexika v družstvech. V drezuře mají jednotlivé kontinenty různá kvalifikační kriteria.

U nás stanovují kvalifikační kriteria sportovně technické podmínky , včetně úrovně mistrovských soutěží. Samozřejmě mistrovské soutěže na národní úrovni jsou pro nejlepší dvojice v dané disciplině a kategorii. Proto není možné snižovat výkonnostní stupně mistrovských soutěží a odůvodňovat si to tím, že nemáme v té které kategorii dostatek výkonnostně zdatných účastníků. To je krok zpátky a neznám stejný případ ze zahraničí.

Tak jako takřka v celém světě, tak i u nás jsme pod zorným úhlem ochránců zvířat. Tomu jsou podřízena i Pravidla jezdeckého sportu, včetně veterinárních. Víme všichni, že ve všech sportech se hledají podpůrné prostředky a metody, které by měly vést k vyšší výkonnosti. Nejinak je tomu i v jezdeckém sportu. Všichni jsme si již zvykli, že na mezinárodní závody jezdí dopingoví komisaři. Protože i ČJF podepsala dopingovou chartu Českého olympijského výboru, musíme si zvyknout, že dopingoví komisaři budou jezdit kontrolovat koně. Stalo se však již, že dopingová kontrola ČOV přijela na MČR kontrolovat  jezdce. Dopingoví komisaři mohou přijet kdykoliv a v jakoukoliv hodinu kamkoli a odebrat vzorky tak, jak je to běžné ve světě.

Závěrem chci podotknout, že jezdectví vždy bylo o lásce ke koni a tou láskou by  mělo zůstávat a neměla  by to být posedlost a honba po penězích , protože na to doplatí jen ten kůň.

ing. Jaroslav Pecháček   

< zpět