Rubrika - 2009 - Co bude dál
93. mgr. Jaroslav Sedláček
V minulém čísle zaznělo v příspěvku Miroslava Svozila několik jasně formulovaných otázek. Připomeňme si je ještě jednou: Jakou vizi systémové rekonstrukce výcviku jezdců a koní má ČJF?, Jakým způsobem bude zajištěna výchova budoucích autorit?, Jak je ČJF skutečně a nejenom formálně (Kodex chování ke koni) připravena k řešení stále vzrůstajícího rozporu mezi snahou dosahovat vysoké výkonnosti a etickou ochranou koně?, Co připravují nejvyšší představitelé ČJF v kategorizaci jezdců, koní popř. soutěží?, Jaké diskuse se na FEI vedou ohledně vizí do budoucna a jaké názory akcentují naši zástupci na tomto fóru?
Přinášíme slíbenou reakci od mgr. Jaroslava Sedláčka, člena ČJF VV ČJF zodpovědného v naší organizaci za vzdělávání.
Jsem ve funkci člena VV ČJF pro vzdělávání dvě funkční období. Ještě předtím, než jsem byl do této funkce zvolen, mě v roce 1994 oslovili pánové ing. Jaroslav Pecháček a Jiří Kuška po návratu ze zkoušek instruktorů a trenérů ve Warendorfu, kteří již připravovali zkoušky cvičitelů a musím říci, že jednoznačně oba chápali význam vzdělávání. Vždyť také při každém zasedání IGEQ se ozvou slova chvály i závisti a to při oficielních i neoficielních akcích, že Česká republika má v exekutivě zastoupené vzdělávání.
Abych to zkrátil, nestal jsem se funkcionářem abych jsem se kvalifikoval k učení (jak je to často zvykem u našich politiků), ale učení se u mě stalo kvalifikací pro tuto funkci (jsem původním povoláním učitel s více jak třicetiletou praxí, počínaje středními školami a učilišti, přes speciální pedagogiku a dále).
V následujících letech od roku 1996 jsem se již jako člen VV ČJF účastnil pravidelně všech zasedání a akcí - původně pracovní skupiny pro trénink a kvalifikace v jezdectví a později mezinárodní skupiny pro kvalifikace v jezdectví (IGEQ). Při všech konferencích jsem navštívil a také studoval téměř celý vyspělý jezdecký svět v jeho systémech vzdělávání.
Tomu zase předcházelo zjištění úrovně jezdecké vzdělanosti, tj. úrovně našich cvičitelů a trenérů. Abychom ji zjistili, uspořádali jsme první osmitýdenní akci nebývalého rozsahu v rámci programu "Leonardo da Vinci" za účasti 160 cvičitelů a trenérů a mezinárodních instruktorů BHS na 3 místech v republice. Za dva roky na to nás navštívili instruktoři BHS opět. Při těchto akcích jsme se seznámili se vzděláváním v Anglii. Poté jsem se v průběhu 10 let střídavě zúčastnil 3x zasedání IGEQ v Německu, postupně jsem se seznámil se vzděláváním ve Švédsku, Finsku a nakonec v roce 2007 v Holandsku. Tato zasedání byla zásadně (vyjma Polska, kde nebyly předvedeny zkoušky vůbec) zcela pracovní, viděli jsme přípravu a zkoušky instruktorů I.-III.stupně a mimo to jsem byt také požádán, abych zhodnotil úroveň adeptů při zkouškách uvedených stupňů v Německu, Švédsku a Holandsku. Kromě toho jsem si ze svých prostředků prodloužil pobyt v Německu a zúčastnil se zkoušek profesionálních jezdců a uzavřeného tréninku F.Sloothaaka.
Při všech zasedáních a akcích IGEQ jsem nepromarnil čas a díky nekončícímu vzdělávání v jazycích Dr.Anemarie Kolářové jsem se seznámil při večeřích, cestách autobusem i dalších akcích se vzděláváním v dalších zemích - Portugalsko, Španělsko, Itálie, Rakousko, Norsko, Dánsko, Francie, Švýcarsko, Kanada, Austrálie a dokonce i v Jižní Africe. V Jižní Africe probíhalo i jedno ze zasedáních IGEQ, kterého jsme se jako jediného z důvodů ekonomické náročnosti nezúčastnili.
Jestliže do mně byla vložena důvěra v to, že dokážu přinést ze světa to, co nám pomůže, zahájil jsem svou práci již po první návštěvě Warendorfu (1996) osobním dopisem panu Ch.Hessovi, který ochotně zareagoval a celé vzdělávání v Německu mi popsal. A tento pán, jako jedna z největších uznávaných kapacit vzdělávání, nám za 10 let osobně gratuloval (2006) k nastoupení správné cesty za vzděláním a kvalifikací v jezdectví. Celá exekutiva IGEQ se při jednáních ve Finsku 2007 pochvalně vyjádřila o úrovni vzdělávání českých instruktorů a trenérů, kterou považuje za standardní až nadstandardní v EU.
V roce 2006, po návštěvě pozorovatelů IGEQ při našich zkouškách cvičitelů a trenérů,splnilo všech 10 cvičitelů mezinárodní stupeň I. a z 15 trenérů splnilo 13 mezinárodní stupeň II.
Myslím, že to vše je odpovědí těm, kteří o tomto mnoho nevědí a neustále říkají - proč nečerpáme v zahraničí.
Například při všech našich zkouškách se od roku 1996 jezdí stylové německé zkouškové parkury.
Po 10 letech je úroveň našich instruktorů kompatibilní s celým vyspělým světem i co se týče kvalifikací.
Vzdělávání v celém světě jde krok za krokem, Německo buduje svůj vzdělávací systém již 50 let a stále pokračuje, IGEQ měl za cíl sjednotit kvalifikace EU do roku 2000 a dnes máme rok 2008 a ještě tomu tak není. My jsme dnes svět dohonili a pokračujeme v rozvoji vzdělávání dál. Byli jsme zcela první zemí bývalého východního bloku, která se nebála předvést svůj kvalifikační systém při zkouškách celému světu a obstáli jsme více než dobře. Na této cestě jsme postupnými kroky vyřešili stanovení cílů a obsahu vzdělávání (viz."Podmínky jednotlivých kvalifikací v jezdectví"). Řešíme a řešili jsme základní problém a to je - "Kdo se na vzdělávání bude podílet?" - no přece ten, kdo se bude chtít "učit - učit" a to se bez dalších oborů neobejde - pedagogika, psychologie, biomechanika, právo, přes problematiku dopingu (který je mimo jiné stejně tak závažný jako boj proti drogám) a to co patří ke koním (od ježdění, přes fyziologii až po ochranu koní).
To vše je dnes naším skutečným programem vzdělávání odborníků.
Ve stručnosti bych uvedl další krok za vzděláváním, které připravujeme, třebaže obsah vzdělávání se vyvíjí (např. ve všech kvalifikacích jsou od roku 1996 i praktické zkoušky) - a tím je příprava "pasportizace" jezdeckých škol z nichž jednou se vyvine i jejich "autorizace" a vytvoření sítě škol atd.
Od roku 2008 platí v EU pětistupňový vzdělávací systém ve všech oborech života (ten dokončíme v roce 2009) - v europarlamentu má své zastoupení i IGEQ (zástupci Belgie, Portugalska) a i kvalifikace v jezdectví se tedy budou řídit pětistupňovým systémem.
Jako člověk od koní musím říci , že "moje krevní skupina" byly úvodní články obou dam. Dam, které také sehrály určitou roly v mé cestě za vzděláním v jezdectví a s jejich názory se ztotožňuji. Víme, že se musíme zase vrátit k dětem a tady začít od školiček. Přestat zařizovat dětem rychle licence, ale naopak je začít vzdělávat a vážit si práce těch cvičitelů, kteří mimo výuku základů ježdění v dětech také vychovávají vztah ke koním, protože ti sehrají ve vzdělávání začínajících jezdců tu první a nejdůležitější roli.
K otázkám pana Miroslava Svozila bych uvedl, že ČJF je stále občanským sdružením, které v rámci zájmové činnosti naplňuje své určité cíle (ve vzdělávání je to například zabezpečovat vzdělávací programy). I když s ním v mnohém souhlasím, nemůže ČJF postihnout celou , jím nastíněnou problematiku (od ochránců zvířat při Velké pardubické, etiku celé společnosti,ekonomiku, demokracii aj.).
Pokusil jsem se odpovědět na jeho prvé dvě otázky, které se týkají odborníků a jejich vzdělání v ČJF. To pro ČJF zajišťují , zejména pokud mluvíme o cvičitelích a trenérech, akreditovaná pracoviště MŠMT, schválená ČJF. ČJF stanovuje cíle, obsah a podmínky, včetně schvalování učitelů a nakonec jmenováním zkušební komise z řad vlastních odborníků sama prověřuje při zkouškách jejich úroveň.
Vzdělávání dalších odborníků, ať již se jedná o rozhodčí nebo stavitele pakurů a tratí, zajišťuje sama ČJF ve spolupráci s odbornými komisemi.
Je pravdou, že rok 1989 s sebou přinesl řadu i negativních jevů. "Demokracie" přinesla "kupování" licencí jezdců - to však je dnes již historie. Zkouška základního výcviku jezdce určitě prověří adepta závodění. Co je k řešení, je kategorizace jezdců, která by také částečně řešila otázku rozporu mezi snahou dosahovat vysoké výkonnosti a etickou ochranou koně. ČJF začala nejprve vše řešit vytvořením systému jezdeckých akcí a soutěží pořádaných subjekty ČJF - veřejné tréninky, hobby soutěže , národní soutěže a soutěže s mezinárodní účastí. Popsala je a schválila pravidla pro jejich konání, včetně zastoupení funkcionáře při těchto akcích. Najdeme je na stránkách ČJF a v dalším období i v kalendáři ČJF či oblastí ČJF.
Dalším krokem směřujícím ke kategorizaci jezdců je odlišení amatérů a profesionálů. Vzhledem ke statutu amatéra ve FEI nelze jednoznačně u nás toto vyřešit, ale lze to velmi účinně a jednoduše vyřešit rozpisem závodů.
Co se týče ochrany zvířat , ta je především svědomím každého z nás a nikdo by se neměl bát zasáhnout , pokud je to třeba,ve prospěch koní , i když je zde zákon na ochranu zvířat. Samozřejmě toto souvisí také s výchovou jezdců a učitelů jezdectví ( program vzdělávání v ČJF obsahuje ve své náplni právní problematiku, včetně tohoto zákona, přepravy koní, boje proti dopingu atd.). V ČJF se řeší otázky dopingu koní pravidelnými dopingovými testy při vyšších soutěžích. Ochranu koní řeší nejen kodex chování ke koni, ale také pravidla a jejich porušení řeší disciplinární komise a v případě potřeby také veterinární komise ( platí i ve FEI).
O diskusích zabývajících se řešením této problematiky ve FEI lze říci, že se týkají především pravidel a jejich úpravou - např. první pád koně , jezdce či obou vylučuje, zvýšení minimální věkové hranice koní o jeden rok při startech v nejvyšších soutěžích (světové či regionální hry, MS,OH aj.) , vypuštění částí terénní zkoušky ve všestrannosti na OH aj. Dále např. FEI zveřejňuje v metodické literatuře zakázané zacházení s koňmi ( manuály komisařů) atd.
Závěrem bych rád řekl, že na některé otázky by měly spíše odpovídat jiné státní či nestátní instituce.