98. ing. Zdeněk Hlačík

Po celý aktivní život jsem se pohyboval okolo koní, především v chovu a dostihovém provozu, dříve jsem ale přicházel do styku i s jezdeckým sportem. i po odchodu do důchodu se zajímám o dění v koňském světě. Se zájmem sleduji názory v rubrice "Co bude dál?"

Samozřejmě mě napadají myšlenky, jak se dál bude ubírat chov koní a jezdecký i dostihový sport. Přiznám se, že často dost skeptické. Možná je to vliv věku a nechuti měnit zajeté a vyzkoušené. Mám ale obavu, že v této hektické době, plné převratných změn se koně často stávají jenom prostředkem pro zviditelnění ve společnosti a jakýmsi módním doplňkem bohatých, často bez dlouhého trvání. Stačí se např. podívat, kolik majitelů dostihových stájí se po listopadu objevilo a po krátké době opět zmizelo ze scény.

Nechci se blíže vyjadřovat k problematice jezdeckého sportu, mám přece jen blíž k sportu dostihovému a k chovu koní. Ale musím říct, že to, co je v současné době kritizováno v jezdeckém sportu, platí často a ještě ve větší míře i ve sportu dostihovém.

Komercionalizace je v dostihovém sportu samozřejmostí již dávno, její míra se stále zvyšuje. Vysoká nákladovost radikálně rozděluje majitele dostihových koní na bohaté, kteří mají téměř neomezené možnosti finanční a zvětšující se podíl se podíl majitelů ostatních, kteří mají sice ke koním daleko bližší vztah, ale většinou hlouběji do kapsy a v dostizích doplňují pouze počty koní. Ale náklady na dostihový provoz a účast koní v dostizích nesou v plné výši. Stávají se sponzory, bez reálné naděje, že se dostanou k výhrám ve výše dotovaných dostizích.

Je pravdou, že Jockey Club svaz chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní a pořadatelé dostihů, dělají opatření pro zmírnění nepříznivého dopadu na malé majitele a české chovatele, ale pokračující diferenciace společnosti jde rychleji. Zatím se můžeme chlubit zvyšujícím se počtem dostihových koní i dostihových stájí. Musíme být ale připraveni na to, že může přijít obrat.

Rozdíl mezi majiteli se zvyšuje i tím, že stáje bohatých majitelů disponují vyšší kvalitou koní. Je to pochopitelné, stačí sledovat, jací koně a za jaké ceny jsou v zahraničí kupováni, kteří pak tvoří úzkou výkonnostní špičku. Jsou to hodnoty milionové, vysoko převyšující cenový průměr ostatních importů a koní domácího chovu. Aby nebyla má slova špatně pochopena, takové dovozy jsou ale účelné a v další fázi se stávají posilou domácího chovu. 

Nepoměr se v současné době projevuje mezi importy obecně a domácím chovem. V mnoha dostizích i nižších kategoriích běhají převážně importi. Polistopadový vývoj přinesl v první fázi módu importovat, ale tento trend pokračuje dál, ale důvody jsou jiné. Mimo výše uváděné nákupy kvalitních, drahých koní se dováží stovky koní, kteří se neuplatní v dostizích ani jako domácí produkty a nebudou ani posilou českého chovu. Naopak zabírají místa domácímu chovu.

Hlavním důvodem jsou nízké, až dampingové ceny těchto importů. tím vzniká vážný problém. Je nesporné, že pro zajištění řádného chodu dostihového provozu je nutná trvalá základna provozních dostihových koní. Malé pole dostihů snižují zajímavost pro sázkaře, diváky a samozřejmě pořadatele. V současnosti se zdá, že vysoký počet levných importů je téměř schopen sanovat náš dostihový provoz. Ale je to správná a spolehlivá cesta? Určitě ne. Do budoucna nemusí být a určitě ani nebude tak snadná dostupnost koní z importu. My Polsku pomáháme řešit jejich momentální problém nefungující dostihový provoz. Nepodléhejme iluzi, že to tak bude stále. Nechci snižovat  úroveň polského  chovu, všichni víme, že kvalita není hlavní důvod. Jsou to ceny koní, kterým naše chovy nemohou konkurovat a také to, že Polsko nikdy nemělo překážkový provoz a proto bylo a je pro nás zdrojem starších dostihových koní pro překážky. U nás tato kategorie koní z domácího chovu bohužel není na trhu. Ani přetlak koní v Německu a jiných zemích nebude trvat stále. A pak se ukáže, jak nezbytné je zázemí v domácím chovu. 

Nikomu nejde samozřejmě nadiktovat, aby pracoval s koňmi domácí produkce. Pouze si musíme  vážit takových majitelů a trenérů, kteří se dívají o kousek dál a chápou situaci. Jde spíše o to, aby se rozhodující orgány dostihového provozu postavily k významu domácího chovu zodpovědně a vyvíjely větší  tlak na propagaci majitelů koní domácího chovu a českých chovatel. Zejména při televizních přenosech dostihů, které vidí miliony diváků. Myslím si, že  v ostatních sportech jsme většími patrioty než v dostizích.

Konkurenční schopnost domácího chovu se opticky snižuje , úměrně s nárůstem importů. Ve skutečnosti je zřetelný nárůst kvality domácího chovu, a to i v dostizích vyšších kategorií i klasikách. 

A jak dál? Přes řadu zdánlivých i skutečných problémů v dostihovém sportu je nutno vyzvednout fakt, že obrovský posun dopředu byl učiněn privatizací závodiště v Praze. Jsme první zemí z bývalého východního bloku, které se to podařilo a máme nyní mnohadélkový náskok před ostatními, které zásadní změny teprve čekají. Navíc máme rozsáhlou a fungující síť provinčních závodišť po celé republice. Máme akceschopný Jockey Club, který řídí dostihový provoz, stanovuje pravidla a kontroluje regulérnost dostihů a dělá rozhodující kroky pro udržení čistoty dostihového sportu, zejména před nebezpečím dopingu.

Uvědomuji si, že dostihový sport spojuje majitele s koněm přece jen méně než jezdecký sport. Majitel koupí dostihového koně, nepodílí se přímo na jeho ošetřování, tréninku, ani na něm nesedí v dostihu. Neplatí to obecně, ale přece jen to oslabuje vztah člověka ke tvoru, který s ním v dávnověku spojil svou existenci a na člověku je plně závislý. O to větší nárok to klade na morálku všech lidských účastníků tzv. dostihového komplexu. A koně v něm hrají a budou hrát hlavní úlohu. Po ztrátě  strategického významu koní ve vojenství a zemědělství je současné poslání koní ve všech druzích jezdeckého a dostihového sportu zárukou jejich další existence.

< zpět