991. JUDr. Jaroslav Staněk, Csc.

Osobu JUDr. Ing. Jaroslava Staňka, CSc, nemusíme nikomu v jezdecké společnosti představovat. Vedle mnohaletých zkušenností v sedle, zasloužil se J. Staněk i o pořadatelství mezinárodních soutěží všestrannosti v Humpolci, když organizoval několik ročníků jak CCI tak finále Zlaté podkovy. Po jistou dobu stál také v čele organizace Velkých cen v Poděbradech. Je znám i jako neúprosný kritik současného vedení ČJF.

Seriál s tímto názvem jistě přilákal pozornost mnoha jezdců a milovníků koní vůbec. Vyjadřovaly se v něm osobnosti známé i méně známé a jejich myšlenky je možno shrnout do následujících bodů: 
1) V jezdeckém sportu (dále jen JS)  existuje etický problém.
2) Diskutující očekávají, že problém vyřeší nebo se jím alespoň zabývají vrcholné orgány ČJF
3) I když na kritice současného stavu se většina diskutujících shodla, málokdo navrhl efektivní řešení problému.

Rozeberme si nyní tyto tři hlavní poznatky:
Ad.1) Většina diskutujících konstatuje etický problém v odosobnění vztahu člověk-kůň, ježdění motivované především snahou po  rychlých sportovních výsledcích, komercionalizaci JS, vysoký individualismus nejen v JS, ale i ve společenském životě kolem koní atd.

Je třeba si však uvědomit, že tyto změny postojů jsou dány objektivními změnami ve společnosti a že pořádky a s nimi související vztahy, na které byli diskutující zvyklí (většina diskutujících pamatuje totiž ještě velmi dobře předrevoluční časy a s nimi podvědomě srovnává), se již nevrátí. Společnost se změnila, s ní je změnil i JS, a s tím je třeba se smířit. Dnešní době vládne individualismus (se všemi jeho přednostmi a nedostatky), morálka peněz, snaha po rychlém úspěchu apod.

Tyto změny, přestože jsou mnohými z  jezdecké veřejnosti oprávněně kritizovány, nepřinesly jen negativa, ale i řadu pozitiv. Přinesly peníze do JS, bez kterých je udržení kroku se světovým vývojem nemyslitelné, přinesly mnohem výkonnější "koňský materiál", umožnily řadě jezdců získat zahraniční zkušenosti a především pomohly zlepšit postavení JS ve společnosti, zvýšit jeho společenskou prestiž. 

V dnešním světě (a v JS v to) není místo pro staromilství. Nostalgicky vzpomínat na to, jaké to bylo za našich mladých let, patří ke koloritu stáří, ale doba se řítí dál a na nostalgické vzpomínky nereaguje. "Zálišovské" vrcholové ježdění pro radost dnes nikoho neuspokojí. Mládí touží po soutěžení a po rychlém se prosazení. To mu nelze zazlívat. Tato doba přeje úspěšným. Je však třeba vytvořit mantinely pro tuto žádoucí dravost, aby nebyla na škodu zdraví jezdců a koní a především etice JS.

JS je totiž zásadně odlišný od ostatních druhů sportu. Tuto odlišnost si nese od svých začátků, kdy byl sportem aristokratickým. K JS patří noblesa, slušnost, kavalírství, estetika. Zde není místo pro zásadu, že účel světí prostředky, výsledek je rozhodující, ať to stojí, co  stojí apod. A uchování této jedinečnosti JS bylo a je především úkolem funkcionářů na všech stupních (od VV až po rozhodčí na závodech a cvičitele v klubech nebo stájích).

Další specifikum JS spočívá v tom, že jeho individuální rozvoj není spojen jen s růstem výkonnosti dané tréninkem a zkušeností, ale i osobnostní vyzrálostí. To vám potvrdí každý, kdo se u koní pohybuje celý život. Klasik říká, že porozumět umění jízdy na koni může jen ten, kdo minimálně 20 let na koni jezdí a stále o tom přemýšlí (zdůrazňuji, že tyto dvě podmínky musí být splněny současně, což se často nestává).
Ad.2) Jezdecká veřejnost očekává, že vrcholné orgány ČJF (tedy především VV) se zabývají etickým problémem, který trápí řadu z nás, a že přijdou s řešením tohoto problému. Jak naivní je tato představa, potvrzuje článek Mgr. Sedláčka. Z něho zjišťujeme, že v očích vrcholných představitelů ČJF žádný takový problém neexistuje a pokud ano, pak se již dávno úspěšně řeší a výsledky jsou více než uspokojivé. Uspokojivé zřejmě pro autora, nikoliv pro jezdeckou veřejnost. Vždyť to byl VV, který umožnil rozvoj negativních jevů v JS. Populistické rušení toho, co se osvědčilo, podléhání anarchistických tendencím v jezdecké společnosti apod. umožnilo stav, který je mnohými vnímán jako neudržitelný. VV však tento problém nevnímá. Kdo problém nevnímá, ten ho také nevyřeší. Tím spíše, že složení VV se od těch časů příliš nezměnilo. A protože staronové vedení ČJF získalo při posledních volbách svůj mandát s velkou podporou, zřejmě i většina jezdecké veřejnosti je s daným stavem spokojena. Samozřejmě. Naše zcela chybná úprava členství v ČJF tak, jak je obsažena ve stanovách, totiž umožňuje, aby o volbě rozhodovaly především ty drobné a početné subjekty, které orgány ČJF v podstatě ke své činnosti nepotřebují, a proto od nich ani nic neočekávají. A tak lhostejná většina umožňuje sebeuspokojující existenci těchto orgánů.
Vrcholné orgány ČJF se zabývají především vrcholovým a výkonnostním sportem, problematika "masového jezdectví" je upozaděna. To však nelze mít těmto orgánů za zlé, neboť sportovní svazy ČSTV jsou zde opravdu především pro rozvoj výkonnostního a vrcholového sportu. JS je však specifický i tím, že sdružuje lidi, kteří ne vždy mají sportovní ambice, a to především ne vrcholové ambice. Toto specifikum JS však současná organizační struktura ČJF nerespektuje. Řešením je buď organizační oddělení vrcholového sportu od JS obecně, obdobně jako tomu je např. v Německu, kde existuje jezdecký svaz (NF) a vedle něho orgán řídící vrcholový JS (DOKR). Nebo jiným řešením je ponechání na úrovni orgánu ČSTV jen skutečně sportovní (vrcholovou a výkonnostní) část JS a rozvoj masového a rekreačního JS ponechat na aktivitách jiných organizací stojících mimo ČSTV (např. zájmové, chovatelské apod.). V našich podmínkách vidím nadějnější první řešení, i když z dlouhodobého hlediska je budoucnost jistě ve variantě č. 2.

Ad. 3)  Návrh řešení problému.
Z toho, co bylo doposud uvedeno, vyplývá, že nalézt uspokojivé a především rychlé řešení existujícího problému není snadné, a to především proto, že dílčí snadno realizovatelná opatření řešením nejsou a zásadní řešení předpokládají také zásadní zásahy do současných zaběhnutých  pořádků a k tomu zřejmě není dostatek společenské vůle. 

Co tedy konkrétně navrhuji: 
1) v oblasti organizace JS: 
a) ustanovit v rámci ČJF etickou a volnočasovou komisi, jejíž náplní by bylo: 
- sledování vývojových trendů JS u nás i ve světě včetně nových aktivit (různé westernové disciplíny, soutěže pro nejmladší jezdce, různé kombinované soutěže, mimosportovní využívání koní apod.)
- organizování sportovního vyžití jezdců bez sportovních ambicí (různé srazy, společenské akce s vyjížďkami, kurzy k novým poznatkům ve vztahu člověk-kůň)
- dohled nad dodržováním zásad wellfair v přístupu ke koni v jednotlivých disciplínách a soutěžích
- metodická pomoc začínajícícím subjektům
b) zřízení oddělení vrcholového sportu v rámci ČJF, aby se jasně oddělila činnost ČJF na podporu vrcholového sportu od ostatní činnosti 

2) v oblasti soutěží
a) oddělit amatérský a profesionální sport. To, že v našem JS existují profesionálové, nevědí snad už jen představitelé VV. Přitom úkol realizovat toto oddělení vzešel už z předminulé konference. VV ho odbyl tvrzením, že to v našich podmínkách oddělit nejde a s tím se delegáti spokojili (Fasile est imperium in bonos - je snadné vládnout dobrým). Když to jde v celém světě, jistě to může jít i u nás. Odvolávka na pravidla FEI je lichá, neboť tento problém se týká především účasti profesionálů na národních závodech. 
b) zpracovat nový soutěžní řád, který odstupňuje možnost účasti v soutěžích jednotlivých stupňů obtížnosti pro jezdce podle: 
- výsledků z minulých soutěží
- minimálního počtu let držení jezdecké licence  pro koně podle:
- výsledků (dokončení a nikoliv umístění) v soutěži příslušného stupně   obtížnosti, a to v předchozím roce, nikoliv celoživotně
- minimálního počtu let soutěžní licence
V této souvislosti připomínám, že je nesprávný názor, že obtížnostní průběh KMK je návodem, jak postupovat ve výcviku koně. Důkazem toho jsou rozdíly v počtu startujících v kategorii 4- letých a pak v kategorii 6-letých. A k tomu je třeba připočítat i to, jací jezdci obvykle v soutěžích KMK koně jezdí. Nápodoba řadovými jezdci je tedy metodicky zcela zavádějící. 
c) vrácení se k limitaci počtu soutěžících v soutěžích, a to nejen obecně, ale i konkrétně při schvalování rozpisu závodů s ohledem především na kapacitu opracoviště. Dále při schvalování rozpisů je třeba posuzovat počet soutěží s ohledem na denní dobu, aby soutěže nekončily za šera a po odchodu diváků. Prostě ten, kdo schvaluje rozpis závodů, by ho neměl kontrolovat jen z hlediska dodržování pravidel, ale i z hlediska znalosti místních podmínek a předpokládaného průběhu závodů. 

3) v oblasti vzdělávání. 
 Ve všech článcích seriálu se klade velký důraz na vzdělávání a většina autorů v něm vidí právě ono řešení daného problému. To je sice obecně pravda, avšak zapomíná se na to, že žijeme v Čechách a v době, kdy prakticky všechny tradiční hodnoty zplaněly. A tak je tomu i se vzděláváním a zde možná ještě ve větší míře, než jinde. To se týká vzdělávání obecně, nejen v oblasti jezdectví. 
V našich současných podmínkách se vzdělávání stalo předmětem koupě a prodeje, a to tím více, čím o vyšší stupeň vzdělání se jedná. Komercionalizace zasáhla oblast školství více, než jiné oblasti. A jezdecké vzdělávání není výjimkou. Vzdělávání nemůže být podnikatelskou záležitostí obzvláště v deformovaných podmínkách raného kapitalismu v ČR. Rozsah hodin kurzu neřeší kvalitu vzdělávání. Např. kurz cvičitelů trvá dnes cca. půl roku a nejsem přesvědčen o tom, že by noví cvičitelé výrazně lépe přispěli k nárůstu jezdecké vzdělanosti v porovnání s těmi, kteří svoji kvalifikaci získali v kursu, který trval víkend.
Kvalita vzdělávání je především otázkou kvality lektorů. Zvláště na vyšším stupni vzdělávání by měli problematiku přednášet ti, co vlastní činností v dané oblasti něco dokázali, a ne ti, kteří jsou ochotni to dělat a mají příslušné funkce v ČJF. Lektorská vyspělost by měla být dána dvěma kritérii: 
- vlastní výkonnost 
- věk, neboť i zde hraje velkou roli otázka osobnostní vyzrálosti
Obvykle totiž ti, co sami něco v JS dokázali, mají i potřebný vztah ke koni a mohou se vyjadřovat i k otázkám etickým. 

Problematiku jezdecké etiky je třeba zařadit jako povinnou součást všech kurzů v JS. Je samozřejmostí, že jiná úroveň etiky se očekává od frekventanta, který má ambice na ZZV, jiná od trenéra I. třídy. 
Z organizačního hlediska by měla být vzdělávací střediska řízena ČJF, nikoli soukromníky, protože motivace pořadatelů je v daném případě zcela rozdílná. Na tom nic nemění ani účast funkcionářů ČJF ve zkušebních komisích.

V neposlední řadě je třeba, aby vzdělávání v JS se vymanilo z úzkého rámce skokového jezdectví a zaměřilo se i na ostatní disciplíny JS, ale i na ostatní jezdecké aktivity.
Nejen z tohoto článku, ale z celého seriálu "Co bude dál?" je zřejmé, že v jezdectví v ČR obecně existují problémy, které tíží jistou část jezdecké veřejnosti. Tyto problémy by měly řešit orgány ČJF. Avšak pokud jezdecká veřejnost nebude velmi důsledně po jejich řešení volat, budou zde ještě velmi dlouho.

< zpět