97. ing. Jaroslav Formandl

Dalším diskutujícím je bývalý jezdec a dnes především rozhodčí ing. Jaroslav Formandl. Právě on  udělal v organizaci jezdeckých závodů největší krok při postupném zavádění počítačové techniky a na přelomu 70. a 80. let byl jedním  prvních, který zajišťoval výsledkový servis pomocí počítačů.

Jsem již starý pán, ale přes to bych se chtěl k některý skutečnostem v našem sportu vyjádřit. 
Nejsem patriot za každou cenu chválící to co bylo dříve. Byly jsme takoví jako dnešní mladí. Tvrdí-li někdo opak není to pravdou.

Dříve se ale mnoho věcí dělo tvz. pod povrchem, o řadě věcí se nemluvilo a někdy i nesmělo mluvit. Na hrubost byl oficiálně názor stejný jako dnes, ale nemám dojem, že až dnes hrubost převládla v našem sportu. Hrubé zacházení s koněm bylo a je - a to i za našich mladých let. Dřív se jen všechno "tutlalo", koně se připravovali doma TV, internet, kamery nebyly a mnozí z nás, pokud si to umíme přiznat, o tom jak se trénovalo víme dost. Např i o tvrdém barování některých koní cizinců na závodech v Praze (volal jsem si i jejich zástupce na věž) vím a ví to více lidí. Sám když jsem před mnoha a mnoha lety začínal jezdit  skoro vždy mě doprovodil na kolbiště trenér ranou dlouhým bičem koně a to tak šikovně, že nikdo nic neviděl, ale i já jsem koncem biče to pocítil. Tolik úvodem.

Dnes musíme bojovat ne jen s hrubostí na tréninku ale i při závodech. To je právě to nové. Hrubé zákroky proti koni se přenesly i do přípravy koní na opracovišti a dokonce do průběhu soutěží. Je velmi nutné se energicky proti těmto praktikám ohradit. Což se někdy nestává a bohužel na opracovišti i kolbišti přehlíží. Sám jsem jednoho takového hrubě vystupujícího jezdce dokonce diskvalifikoval ze závodů pro hrubost a to ještě pravidla vůbec nepopisovala podrobněji co je hrubost. Mnoho rozhodčích tenkrát se mnou nesouhlasilo. Rozhodčí se vymlouvali, že mohou velmi těžko posoudit co je potrestání koně a co je hrubost.  Bohužel chováme se stejmě vždy, když něco nechceme udělat. 

Protože veřejná hrubost vůči koni se stupňuje, a to ne jen u nás, ale v celém světě, pokusila se FEI, alespoň její komise všestrannosti definovat co je to hrubé zacházení s koněm, resp. popisem nadměrného použití biče, které by mělo být trestáno rozhodčími.

A zase jsme tu my, češi. Slyšel jsem ne pochvalné mručení, že se rozhodčí konečně mohou opřít o nějaké rozhodnutí, co je a co není nadměrné použití biče, ale spíše spory o tom, kdo má počítat kolikrát jezdec koně uhodil, kdy a kde, zda třikrát, čtyřikrát či vícekrát apod.

Podle mého názoru celý odstavec o hrubosti je formulován velmi vyváženě a dobře. Celý svět mu rozumí. Vyjadřuje smyl, kdy a jak rozlišit zda je kůň potrestán nebo zda jezdec pouze reaguje na své zklamání z výsledku v soutěži.

Nechci problém více probírat, rozumný člověk jistě pochopí co jsem vám chtěl sdělit. Neodpustím si ale ještě jedno upozornění na jinou  skutečnost, která není u nás leckde brána vůbec v úvahu. V pravidlech máme, že jezdec, který roztrhne kůži koně ostruhou musí být vyloučen (přesně podle pravidel FEI). Toto pravidlo není to u nás vždy striktně dodržováno, mnohokrát se přehlíží a nebo omlouvá, že se tak stalo při skoku. Za nedodržení  tohoto pravidla by měl správně být vždy někdo potrestán ne jen jezdec, ale i pracovník na opracovišti nebo rozhodčí, který o věci věděl, ale nezakročil. 

Horší je to ale s použitím biče. FEI vydala celou sérii fotografií se stopy po biči na těle koně, za které by měl být jezdec také trestán. Fotografie jsou přílohou materiálu školení komisařů. Platí již nejméně dva roky. Zatím jsem je u nás ještě neviděl. Byly by asi hodně potřeba.

Na závěr mi dovolte ještě jednu myšlenku, možná trochu delší. My, Češi, lpíme hodně a hodně na slovním vyjádřením pravidel, kde jsme ochotní i pro organizační maličkosti trestat a vylučovat jezdce ze soutěží. Pečlivě dodržujeme slovíčka pravidel, nerozlišujeme důležitost přestupku, které by se mělo zobrazit ve velikosti a způsobu potrestání. Pleteme technické potrestání při sportovním výkonu s trestem za "morálku" - nedobré chování.  Základní myšlenky vyjádřené těmito pravidly nám tak ale mnohdy unikají. Souvislosti v pravidlech jsou nám cizí, stačí jedna věta nalezená v pravidlech a dále již je nečteme i když FEI na několika místech dokonce hovoří a vyžaduje aby duch celých pravidel byl zachován. Slova pouze vysvětlují danou myšlenku pravidel.

< zpět