96. ing. Jan Kutěj

V časopise JEZDEC vychází již po několikáté serie článků s titulkem Co bude dál. Když jsem byl redaktorem vyzván, abych se vyjádřil k tomuto tématu, přečetl jsem si všechny předchozí příspěvky. Odpovědi na to, co bude dál, jsem se v nich však nedopátral. Nemyslím si, že kdo čte tyto řádky v nich najde, co bude dál. Budou-li však alespoň někomu z Vás inspirací pro další práci, budu rád.
S většinou názorů, které zazněly v předchozích článcích,  lze souhlasit, avšak atmosféra vystupující z těchto příspěvků, je na můj vkus trochu pesimistická.

Největší kritice byly podrobeny zvláště:

Vzdělávání

Křivka vzdělávání zažila svůj pád vyloučením kavaleristů z výzbroje naší armády. Pomalu se dostávala ze dna po několik desetiletí. Dnes určitě není na úrovni  Warrendorfu, ale úroveň vzdělávání prostřednictvím ČJF bezesporu vzrostla.Výsledek však přinesla jen u lidí, kteří jsou ochotni se vzdělávat. Musíme si také všimnout, že narostl také počet lidí, kteří se vzdělávají sami.

Myslím si však, že je zde patrná absence vzdělání v oboru  učitel  jízdy. Ten by měl  umět naučit základům, které se podobají požadavkům ZZVJ a to nejen adepty na závodění, ale všechny, kteří se chtějí kdekoli samostatně pohybovat na koni. Měl by sám garantovat připravenost žáka ke zkouškám na "koňský řidičák".Tím by se měl prokázat každý, jak u ZZVJ, tak v turistických jízdárnách, na honech apod. Zveřejněné procento úspěchů jeho žáků ve zkouškách by vytvářelo jeho kredit.

Výcvik

Připravenost koní pro jezdecké soutěže je ve velké většině nesrovnatelně vyšší než dříve. Doba, kdy byli koně ve většině lépe připraveni než dnes, sahá pravděpodobně před mé prvé vnímání jezdeckého sportu. Jezdci a trenéři, kteří připravují koně překotně, koně poškozují, nebo ničí, byli, jsou a budou. Nevýhodou dnešní doby je, že majitelé  na to přijdou, až jim zůstane poškozený, nebo zničený kůň. Po vyhodnocení, co je to všechno stálo a jakou jim to přineslo radost, většinou s naším sportem končí. Jen malá skupina majitelů vydrží, postupně se zorientuje a vybere si správně později.

Nevýhodou předchozího systému bylo, že jezdci a trenéři, kteří měli oporu ve známých členech výboru klubu, vyvíjeli stejnou destrukční činnost, ale ukončili ji převážně až svým úmrtím.

Pokrok ve výcviku jezdců je také nesporný. Kritici vzpomínají nostalgicky na předchozí generace jezdců a trenérů. Zapomínají, že máme mistra Evropy a úspěšného absolventa olympijské soutěže, kterého čekají druhé OH. Děti, junioři a mladí jezdci se zúčastňují ME. Měli jsme kompletní družstvo na Světových hrách.To obstálo v této vrcholné soutěži i přes smolnou absenci jezdce, který měl do té doby nejlepší výsledky. Nebuďme málo sebevědomí. Proč vzpomínáme na dobu těsně po válce a neregistrujeme, že počínaje V.Opatrným a F.Slavíkem, stál u jezdeckých začátků každého z účastníků těchto vrcholných soutěží učitel, který je z našich řad. 

Na jezdeckých soutěžích můžeme vidět, že ve velké většina účastníků soutěží lépe sedí a ovládá koně.Jistěže není vše v pořádku. Indiáni  v Americe možná zmizí dříve, než indiáni z jezdeckých soutěží. Základní zkoušky jejich množství v ČR omezí,ale vyhladí se teprve sami, až se začnou stydět za své výkony ve srovnání s ostatními.

Závody

Organizační připravenost, překážkový materiál, stavba parkurů a zázemí se velmi zlepšilo. Skanzeny, ve kterých se mnoho nezměnilo, jsou a asi budou i v našem sportu, ale je jich pořád méně.
Katastrofa jsou povrchy. Investice do nich je nemalá, ale kdo chce jen z pořádání závodů těžit a nic nereinvestovat, sám se dříve nebo později eliminuje. Majitelé koní si brzy uvědomí, že na krátké životnosti jejich koní se stejnou měrou jako nedostatečné zdraví koní již při nákupu a nekvalitní výcvik, podílí závodní povrchy. Přestanou na takové závody jezdit.

Omezení

Dle mého názoru je ČJF téměř u konce přeměny z řídící organizace s neomezenými pravomocemi v organizaci servisní s pravomocí vydávat pravidla, dbát na jejich dodržování a průběžně je pružně měnit. Dobrovolným pracovníkům v jejím vedení patří velký dík. Na diplom to podle mne ale bude, až bude tato přeměna u konce. Myslím, že před každým rozhodnutím, by ČJF měla více vážit, kolika členům tím prospěje, kolik jich může odradit a kolik jich přesvědčí, že jezdectví je pro ně ten pravý sport. Při někdy i oprávněné kritice tohoto orgánu je však nutné se zamyslet, zdali bychom sami byli schopni navrhnout lepšího kandidáta na námi kritizovaný post.

V příspěvcích zazněly stesky po kategorizaci koní. Dle mého názoru v minulosti jak nedávné tak i dřívější nic nepřinesla. Paradoxní je to, že se části starší generace mnohdy nelíbí, že rodiče nakupují dětem (drahé ?) zkušené koně, přestože v době jejich mládí jejich kluboví kolegové nebo oni sami získávali dorostenecké medaile na stejné kategorii koní. Tyto se sice nekupovaly, ale byly zapůjčovány dobrovolně nebo nedobrovolně staršími jezdci v klubu. 

Společná startovní pole  začínajících amatérů s profesionály a taktéž starých "ZL" rutinérů s mladými začínajícími koňmi jsou jistě škodlivým jevem. Myslím však, že při snaze o zlepšení spoléhat na ČJF nebo na trapný pocit z vítězství u těch, kterých se to týká, je nesprávné. Dokud bude pořadatelům líto nakoupit pár žlutých stužek navíc a rozdělením soutěže vytvořit podmínky pro větší rovnost šancí, myslím že se to těžko změní.

Měli by si však uvědomit, že geometrickou řadou  roste  počet závodů. Ti pořadatelé, kteří učiní více jezdcům radost z umístění, budou v budoucnu jistě ve výhodě.
 Toto byly hlavní citlivé body, které trápily předchozí přispěvatele.Jak sami vidíte, nejsem k dnešnímu stavu tak skeptický jako oni. Nicméně skepse nebo optimisus naprosto neovlivní co bude dál a kdo a v jaké míře na to může mít vliv. MVDr. Záliš velmi pregnantně a vyčerpávajícím způsobem vyjmenoval nešvary. Další přispěvatelé rovněž. Domnívám se však, že takové příspěvky se daly otisknout před několika lety, mohou být otištěny za několik let a vždy budou aktuální.

Má odpověď na otázku Co bude dál? je poměrně prostá.

Jestli se nestane nic mimořádného,budou lidé dále jezdit na koni. Někteří hůře, druzí lépe. 
V obou skupinách se najdou takoví, co jsou s tím co umí spokojeni nebo nespokojeni. Někteří nespokojení s tím budou ochotni něco dělat, jiní ne. Věřím, že aniž něco zásadního změníme dojde k pokroku. Pokrok nemohou, dle mého názoru zastavit ani ti,  co mu vědomě či nevědomě brání. Největší pokrok s naším přičiněním, nebo i bez něj nastane, bude li jezdit u nás více lidí na koni.

Zkusme si však položit otázku co můžeme udělat, aby to co bude dál, se nám více líbilo? A kdo z nás chce a jakým způsobem může pokrok pozitivně ovlivnit.

 Lidí, kteří pomáhají jezdeckému sportu si velmi cením. Zvláště pak dobrovolných funkcionářů jak v ČJF, tak i v klubech, jezdců, trenérů, rozhodčích sponzorů a organizátorů závodů. Mnoho z nich u mne požívá i velké vážnosti. Většina z nich někoho k našemu sportu přivedla. Přesto si myslím, že za každým z nás výše jmenovaných, je nějaká jezdecká "mrtvola". Nemusela to být přímo "vražda", ale i nahromaděná traumata, která mohou vést ke stejnému konci - odchodu k jinému sportu.

Lepší budoucnost čeká jezdectví, když nás to bude dělat více. Bude-li v ČR stejné % obyvatel registrováno v ČJF, jako v Německu, čeká nás na CSIO pravděpodobně 10 000 diváků, více dobrých jezdců, trenérů i výsledků. Je v moci a zájmu každého z nás, přivést do tohoto sportu nové lidi. Když jim tento krásný sport neznechutíme my, trenéři, jezdci, stavitelé parkurů, rozhodčí nebo funkcionáři ČJF, najdou v něm zalíbení a zůstanou.

Najděme si chvilku času na přemýšlení, jestli jsme dost lidí pro tento sport zapálili. Jestli jsme někoho odradili, pokusme se s tím, každý sám něco udělat, aby se to neopakovalo.

Slovo editora

Shodou okolností se dnes sešly dva příspěvky, které oproti předchozím, nešetří ani minulost. Jan Kutěj je osobnost, o které jsem nepochyboval a jeho příspěvek mě nejen oslovil, ale svým sarkastickým zpracováním i pobavil. Víc takových autorů, aby bylo s kým polemizovat. Poněkud neskromě totiž soudím, že přibydeli u nás 10 000 jezdců, bude jejich úroveň stále trochu pochybná.
Jako nejdůležitější vidím pasáž, zamýšlející se nad učiteli jízdy.  Ale v příspěvku by bylo možno v učiteli jízdy vidět někoho, kdo stojí pouze na začátku jezdcovy kariéry. Dovolím si však titul učitel jízdy povýšit a chtěl bych, aby byl učitel jízdy vnímán ne jako institut pro začínající jezdce, ale jako pilíř celoživotního jezdeckého vzdělávání. Pro tento případ můžeme dokonale parafrázovat slavnou větu drezurního jezdce Rainera Klimkeho kterou pronesl k mistru klasického jezdectví Nuno Oliveirovi: “Přál bych si jezdit jako Vy, ale bohužel musím v sobotu závodit”.   Cyril Neumann

< zpět