2/08 - Max E. Ammann (SUI)

Přijal jsem nabídku Cyril Neumanna, abych napsal článek o budoucnosti jezdeckého sportu pro 11. ročník České Jezdecké ročenky jako reakci na text mého dlouholetého známého Norberta Záliše.
Jeho pojednání je velmi kritickým zhodnocením současné situace. Téma však pojal příliš široce. Co říká je správné - ale zároveň ne úplně pravdivé. Jsou známky vývoje v tomto sportu, kterých se obávám, ale je zde zároveň hodně signálů, že jsme na dobré cestě.

Jezdecký sport nebyl vždycky rájem a nedotčeným ostrovem, v který někteří lidé věří. Zneužití nebo přetížení koně vždy existovalo. Setkávali jsme se se špatným nacionalistickým soudcováním a mnoho jezdeckých společností, jakými jsou např. národní federace, bylo nekompetentních nebo ještě hůře.
Něco málo se změnilo. Určitě se podařilo (v případě drezury) situaci dostat pod kontrolu, i když se zde stále občas stávají různé excesy. Federace, ať už národní nebo FEI, mohou ale stále fungovat jako amatérská tělesa, kontrolovaná zvolenými oficialitami, které někdy sportu příliš nerozumí. 
Zneužití koně však stále existuje. Na kolbištích ho již tolik, díky přísnosti pořadatelů, nevidíme . Ale určitě se koně zneužívají na domácí půdě. I tak si však nemyslím, že je v jezdectví tolik dopingu, tak jak je obvyklé v jiných olympijských sportech. Ale nesprávné použití léků, ať už z neznalosti nebo nezájmu se poučit, je bohužel rozšířené.

Jezdecký sport se svými sedmi disciplinami je velmi komplexním sportem. Věřím, že FEI a mnoho dalších národních federací chtějí čistý sport. Ale na závodní úrovni je závislý na mnoha rozhodujících dobrovolnících o mnoho více než každý jiný sport. A pravděpodobně se ne všichni ztotožňují s přáním FEI aby byl „čistý“, nebo jednoduše nemají takovou odbornost, aby mohli správně uplatňovat pravidla. A tak je zbytečně mnoho „dopingových“ skandálů, kterých se musíme zbavit.

Jezdecký sport, navzdory spojení s živým zvířetem, s rychlostí, elegancí, precizností a celkovou krásou, nikdy nedošel k masovosti tak, jak se tomu stalo ve fotbalu, automobilové F 1, či jinde. Generálové a plukovníci, kteří udávali tomuto sportu pravidla a směr velmi dlouho, nerozpoznali jeho potenciál, ale přeli se spíše o národní převahu. V zásadě to bylo uvedení Světového skokového poháru v roce 1978, které přineslo díky FEI a servisu novinářům uvedení jezdectví v obecnou známost. Následně pak rozvinutí marketingu a zpravodajské publicity. Pravděpodobně však příliš pozdě!

S tím vším samozřejmě přišla ruku v ruce i komercializace. Ale touto cestou se vydaly i všechny ostatní sporty. Některým přineslo obrovský divácký úspěch. V roce 1950 měly tenis a golf daleko menší prostor v médiích než jezdecký sport. Curling (lední metaná ve Švýcarsku skutečně velmi populární sport - pozn. redakce) či skokani na lyžích ještě méně. Nyní zájem o tyto sporty zájem o jezdectví leckdy převyšuje.
Jezdecký sport si však našel svoje místo. Stal se úspěšným sportem a věřím, že bude touto cestou pokračovat. Nezbytné je však dodržovat korektní a solidní pravidla. I tak vidíme, že média a sponzorský zájem má své limity. Jediným nebezpečím tohoto šťastného vývoje je lhostejnost ke kontrolním mechanismům ze strany FEI a Národních federací. Pokud by se nesprávné používání léků nebo zneužívání koní dostalo do zvýšeného zájmu médií, budoucnost jezdeckého sportu může samozřejmě vypadat velmi bezútěšně.         

< zpět