5/08 - Pavel Roučka (malíř, grafik, ilustrátor)

Vše co jest na světě, je žádost očí, žádost těla - pýcha života, pravil sv. Pavel a kdokoliv z nás o cokoliv usiluje, nutně funguje na základě tohoto předpokladu. Dokonce vlastnosti jako snobismus, touha se někomu vyrovnat nebo ho předčit, touha po penězích se mohou postupně měnit ve stále hlubší zájem, který znamená pak to podstatně: zaujetí, lásku k dané činnosti. Proto bychom měli být opatrní v posuzování pohnutek někoho dalšího. I ty nejúžasnější výsledky mohou být odstartovány na základě méně ušlechtilých cílů.
V našem sportu je samozřejmě na nás každém, zda dáme přednost harmonické práci s koňmi, respektující plně jejich potřeby na jedné straně nebo přemrštěnému až zneužívajícímu způsobu na straně druhé. V práci s koňmi se střetává legitimní snaha touto prací se uživit nebo dokonce zbohatnout, se silnou stránkou citovou, nepřipouštějící si často praktické otázky. Dnes a denně dochází logicky k pnutí, starostem, prostě rozporům mezi těmito dvěma tendencemi.

Mému laickému pohledu vyhovuje, že přicházím do styku s lidmi ve stájích spíše méně praktickými, mohl bych popsat stohy papírů o obětavosti ošetřovatelů, jezdců ale i majitelů koní nehledících na čas, rozmary počasí, finanční náklady, o lidech neočekávajících sebemenší ekonomickou výhodu a připravených pro koně obětovat vše. Ve většině jiných aktivit by se taková suma vynaložené energie, včetně zdravotních rizik pro koně i jezdce promítla jistě do vyšší společenské prestiže a finančního zhodnocení. Typické pro nás nadšence je naopak to, že "ke koním" nosíme peníze vydělané jinou činností.

Nemám zkušenosti v obchodování s koňmi, ale předpokládám, že pokud to někdo dělá dobře, to znamená, že jeho koně jsou stále výkonnější a zdravější, mají i jezdci naději, že se dostanou ke koním stále prošlechtěnějším, odolnějším a pravděpodobně je nebude zneklidňovat otázka, zda-li obchodník při tom vydělá více nebo méně peněz.

Obecně se jistě život stal velkým trhem, ale jsem naprosto přesvědčen, že právě lidem milujícím a respektujícím koně se daří tomuto kolotoči vzdalovat a prožívat určitý návrat k přírodě, živému tvoru a přes veškerá úskalí s ním "souznít".

Mohli bychom si přát, aby se o jezdectví zajímalo více lidí, media, sponzoři. K takovému vývoji pozvolna dochází a jeho dynamika závisí na rychlosti, jakou se budeme propojovat s Evropou a celým světem.
Co bude dál? Jisté je pouze to, že ten, kdo si uchová lásku ke koním a přírodě, má naději podržet si vlastní lidskost.

< zpět