Styl jen pro bohaté?

Po přečtení článků v minulém čísle, které byly shodou okolností otištěny vedle sebe, “Chceme jezdit stylově“ a “Peněz je dost” musím reagovat pohledem “zespoda”.
Jsme pravidelní čtenáři Jezdce a trochu nás mrzí, že zpravodaj ve většině případů uvádí komentáře a názory, z našeho pohledu, pouze z “vyšších vrstev”. Nemyslím tím pouze výkonnostně ale především finančně. Nyní mám konkrétně na mysli soutěže na styl.
Filosofií jsme zcela zastánci těchto soutěží. Pořádáme ročně asi 15 závodů parkurových i drezurních, v obou disciplinách tak do stupně -ST-, (letos i oblastní mistrovství v drezuře pro východní Čechy).
Z pohledu pořadatele musím říci, že na pořádání soutěží na styl nám opravdu nezbývají peníze. Můžeme je pořádat v rámci ligy zemědělských škol, ale jindy už ne.
Hoby jsou snadnější
Z hlediska pořadatele to jsou jednoduché počty. Při soutěžích Hobby nám stačí jeden rozhodčí až do stupně -L-. Parkur můžeme použít “loňský”, tedy zdarma. Dále zajistíme z vlastních řad zodpovědnou osobu na parkur, cvičitele na opracoviště a několik nadšených lidiček zadarmo do areálu pro občerstvení, zapisování, start a cíl a pár nadšených dětí na zvedání barier, vyvěšování startek ap.
Startovné je 150 - 200,- Kč. Počet tak cca 70 startů. Placení funkcionáři dostanou celkem 3-4 tisíce, pořadateli zůstane 7 – 9 tisíc. To je pro stáj příspěvek na údržbu překážek i povrchu a zbyde i na pár balíků sena. Není to na zbohatnutí, ale na přilepšení.
Pokud někdo namítne, že jsou přeci sponzoři, musím říci, že se tak jako každý, sehnat kohokoliv k pomoci snažíme. Když se to podaří, je to ale vlastně jen na to, abychom získali ceny do soutěží. Pokud sponzory neseženeme, a jde to opravdu stále hůř, nekoupíte těch pár balíků sena, ale zaplatíte kokardy, poháry a pár věcných cen.  Výsledkem je dobrý pocit pořadatele, domácí koně si zaskáčou zadarmo, přijedou kamarádi, známí, děti si mají kde hrát (skákat) a hlavně, že to není prodělečné. Tedy v případě, že se nezblázní počasí a soutěžící nedorazí.
Jak je to se závody?
Vše je téměř stejné. Jen na ceny musíte věnovat daleko více peněz. A pak ti placení funkcionáři? Podle pravidel potřebujete minimálně osm placených osob. Každý má nárok na na 1 000,- nebo 1 200 Kč + cesťák. Cca bratru 12 000,- Kč. Při startovném 200,- - 300 ,- Kč to znamená, že pokud vám na závody nepřijede minimálně 45 platících dvojic, nezaplatíte ani potřebné funkcionáře. Nemluvím již o cenách a dalších nákladech. Do těch patří i náklady na povinný lékařský dozor a veterináře.
A nyní se vrátím k mé druhé větě na začátku článku. Věřte, že počet startů na regionální úrovni, a to je úroveň, kde se jezdci učí jezdit a ovládat koně, kde získávají návyky, kde začínají budoucí závodníci je tak okolo 100 startů. Zde by byl ideální prostor pro pořadatelství soutěží na styl. Kde vzít ale peníze na další rozhodčí (specialisty na styl), když navíc musíte protáhnout program a tím omezit počet startů. Pochopitelně tak přijdete o peníze ze startovného, které ale nutně potřebujete na úhradu rozhodčích.
Možná by bylo řešení ve finanční dotaci na zaplacení rozhodčích, pokud to ČJF s podporou stylových soutěží myslí skutečně vážně, anebo, o to si myslím by bylo nejlepší – snížit počty placených funkcionářů. Např. alespoň u soutěží do stupně -S-. Myslím že by pořadatelé zvládli organizaci stejně, tak jako zvládají “hobíky”.
Soutěže na styl by se tak mohly dostat na závody, které budou v první řadě vychovávat jezdce. Teprve potom by mohly rozšířit program komerčních “velkých” závodů, kde se již dnes chlubí počtem startů jdoucích do tisíců. A podle mého názoru na těchto závodech, i když to organizátoři tvrdí, již nejde o výchovu mladých jezdců, ale hlavně o peníze.
Tedy sečteno: Pokud chceme jezdit na samém začátku soutěžního života jezdců stylově, bez podpory ČJF honorářů placených funkcionářů či jejich výraznému zeštíhlení se nelze vyhnout. Jinak se pohybujeme v poloze planého řečnění.
Miroslav Fassati, jezdecký areál Jaroměř

< zpět