99991. ing. Jan Pellar

O příspěvek do diskuse o budoucnosti KMK jsme požádali duchovního otce celého systému a současného ředitele Zemského hřebčince v Písku Jana Pellara. 

Jen nerad se chápu pera, abych po již nesčetném vysvětlování úlohy KMK v teplokrevném chovu tak musel učinit opět. Naposledy.

Diskuse na stránkách  JEZDCE byla uvozena tím, že zde existuje názorový boj jakýchsi "dvou táborů". Rád bych následujícím příspěvkem dokázal, že KMK nemá s nějakými "tábory" vůbec co do činění. 
V prvé řadě je nutné zainteresovanou veřejnost upozornit na to, že plný název předmětu diskuzí je Chovatelské soutěže KMK. Chovatelské soutěže jsou vždy součástí šlechtitelských a plemenářských snah v určité  populaci koní  s cílem záměrně přetvářet a využívat genofondu těchto zvířat (soubor genů v populaci). Právě to, že chovatelské soutěže, (tedy i KMK) jsou součástí šlechtitelského procesu jim dává velkou výsadu, že jsou podporovány z veřejných prostředků v rámci národních podpůrných programů MZe (velký dík za to).

Chovatelských soutěží je využíváno v mnoha chovatelsky vyspělých zemích, které pro ně mají různé modely. Různost modelů vyplývá z toho, že různé populace plemen mají v daném čase různé priority v tandemovém selekčním tlaku na určité druhy vlastností v dané fázi šlechtění (rozvedu později). Co však mají vždy společné je ročníkové srovnávání - zpravidla ve stáří 4 - 7 let, aby informace o přezkušovaných jedincích přišla co nejdříve v jejich reprodukčním věku.

Naše KMK vzniklo v roce 1991 a bylo nástupcem tzv. testačních závodů pro koně Šlechtitelských chovů a Státních hřebčinců (od roku 1984). Vzniklo tedy dříve, než např. v některých s povzdechy obdivovaných chovatelských oblastech (Hannover), ale bohužel mnohem později, než např. ve Francii (1939). KMK  bylo do roku 2005 vypisováno z pověření MZE, které také na KMK dohlíželo, Českou jezdeckou federací . Po vstupu ČR do EU bylo nutné dle unijních nařízení (aby bylo možné zachovat podporu z národních dotací), převést kompetence ke KMK na příslušné chovatelské svazy. 

KMK je jednoznačně součástí procesu šlechtění v celém jeho řetězci (od zápisu  klisen do plemenných knih, zkoušky výkonnosti klisen, přes hodnocení hříbat, ranou testaci hřebečků, staniční testy a výběry plemeníků, přehlídky potomstev, evidenci sportovních výsledků populace až po komplexní kontrolu dědičnosti. KMK je svým postavením v tomto řetězci nadstavbovou kontrolou vlastní užitkovosti (výkonnosti), po přezkušování ve věku 3 let se specifickým zaměřením.

Český model KMK vznikl pro  potřeby českého chovu koní. Pro stav, v jakém se teplokrevná  populace nacházela (a myslím, že stále ještě nachází) byla s geneticko-šlechtitelskou profesionalitou stanovena jako hlavní přezkušovaná vlastnost skokový styl koně. Skokový styl koně není konečným cílem, ale nesmírně účinným prostředkem k dosažení hlavního cíle - celkové sportovní výkonnosti. V současné fázi šlechtění české teplokrevné populace ke kontrola užitkovosti na tuto vlastnost, nejen dle mého názoru, stále vysoce potřebná a to zvláště ve stádu klisen, kvůli kterým bylo KMK zavedeno prioritně.
Význam soutěží KMK v disciplinách drezura a všestrannost není pro šlechtění tak zásadní jako u discipliny skoky, jsou však realizovány pro srovnání 5 a 6-letých ročníků, a to pro určitou "nediskriminaci".
Zbytečné spory a sváry se vedou  o tom, zda KMK je kontrolou užitkovosti, nebo kontrolou dědičnosti.  Zdá se, že někdy to vychází z malé znalosti, někdy snad i ze záměru.

Kontrola užitkovosti je pravidelné zjišťování a vyhodnocování údajů o užitkovosti kontrolovaných  zvířat.
Kontrola dědičnosti je systematické zjišťování a vyhodnocování plemenné hodnoty jedince na základě užitkovosti jeho potomstva.

Kontrola dědičnosti (otců) se v ČR systematicky zjišťuje od roku 1984 (viz každoroční Ročenky ČJF). Zjišťuje se na základě výsledků veškerého potomstva ve sportovních soutěžích, tzn.na základě výsledků, které zobrazují ten finální cíl ( v trestných bodech, či v % dosažených bodů. Všichni 4-6-letí hřebci a klisny mají do tohoto systému započteny své výsledky ze startů v kolech KMK (v tr. bodech, nebo %). Jedná se tedy o skutečnou kontrolu dědičnosti (zjišťování plemenné hodnoty otců) na základě zjištěné výkonnosti všech svých potomků a to i v desetiletém horizontu. Vyjadřuje se buď v absolutním vyjádření pro daného otce (nakolik se výsledky jeho potomstva přibližují ideálnímu výsledku), nebo v relativním vyjádření v rámci celé sledované populace (obdoba indexových vyjádření v jiných zemích), vždy však dle výsledků, dosažených na kolbišti, nikoliv dle sum vyhraných finančních cen (meziročníkově kolísá jejich celkový objem). 
KMK zjišťuje formou kontroly užitkovosti jeden soubor vlastností (skokový styl koně odlišně bodově vyjadřovaný) u pouhé malé výseče potomstva daného otce (chybí nejen 4-6-letí valaši, ale též stejně staří hřebci a klisny, kteří se KMK nezúčastňují a ve stejné sezoně startující 7-letí a starší koně v jiném soutěžním režimu). Jaký význam tedy kdo přikládá zjišťování takto zúženému vyjadřování plemenné hodnoty otce u stylového ukazatele a ne u celkového vyjádření polyfaktoriálního znaku celková sportovní výkonnost? Je smutné a hovoří to i o jednom z nejnegativnějších vlivů popřevratového období. Málokdo si uvědomuje, že ne nutná likvidace výzkumu v odvětví v chovu koní  přináší své trpké plody. 
Po tomto nutném osvětlení celé záležitosti se již pouze pokud možno telegraficky vyjádřím k dalším bodům všelijakých různic. 
Účast koní nečeského původu - jsou-li  české plemenné knihy (PK) otevřené, tzn. zapisují klisny a hřebce definovaných zušlechťujících plemen, nemůže jim být bráněno v přístupu ke KMK. Navíc jde o poctivé nastavení si zrcadla  pro dosaženou úroveň PK ČT, CS, KK a MT.
Motivace českých koní se dělá jinak (viz níže).

Účast 4 - 6-letých valachů v KMK - dokud naše Uznaná chovatelská sdružení (UCHS) pro výše uvedená plemena ráda a ochotně využívají dotační prostředky od MZe, musí si uvědomit, že čerpají z podtitulu národních dotací Udržování a rozvíjení genetického potenciálu  hospodářských zvířat. Valach žádný genetický potenciál nemá.

Význam rozdělení účastníků na klisny a hřebce - lze jej jen jednoznačně podporovat. To, že jej nebylo možné zavést již dříve, bylo způsobeno tím, že celkový objem finančních prostředků na KMK byl navýšen až v časové souvislosti se vstupem do EU.

Účast špičkových jezdců a stájí v KMK - bylo velmi potěšitelné, když krátce po zavedení KMK (1991) se do něj zapojili přední čeští jezdci a stalo se i prestižní záležitostí pro některé významné stáje. Je nutno vidět, že má-li kontrolované zvíře demonstrovat své skokové a stylové vlohy, není žádoucí, aby mu v tom zabraňovala jezdecká nekvalita v sedle. Není však rovněž žádoucí, aby toto šlechtitelské opatření bylo narušováno negativními "bussinesovými" manýrami.

Způsob stanovování prémií - odhlédnuto od původu finančního zdroje je nutné si uvědomit, že se zde nejedná o finanční ceny na běžných jezdeckých závodech, nýbrž o motivační prémie.  Jejich vyváženost je nyní v rukách volených vedení uznaných chovatelských sdružení (UCHS). Česká UCHS by tedy měla plně využívat nástroje, který byl zaveden již dávno předtím - příplatky za umístění koní českého chovu.
Způsob hodnocení koní v KMK - byl stanoven na odborné úrovni ve třech ukazatelích s vyjmenováním z nich se skládajících znaků. Nestalo se tak náhodně, nýbrž na základě bedlivého studia a porovnávání ukazatelů  z domácích testačních závodů a ze zahraničních zkušebních systémů. Rovněž další požadavky, jako odstupňování soutěží, uzdění a další měly kladné vedlejší účinky (vedení a styl jezdců, starty dřívějších absolventů KMK v těžkých mezinárodních soutěžích na stihlech apod.).
Návrhy změn v propozicích KMK - k tomuto tématu by šlo obsáhle hovořit, ale zvolím raději stručnost. K podstatným změnám ve způsobu KMK může dojít tehdy, když ve světle výše popsaného dojde k odborné analýze ze strany zodpovědných UCHS teplokrevných plemen, že se dostáváme již do další fáze šlechtění,  kdy rozhodující vlastností na kterou chceme šlechtit je něco jiného (snad rychlost, akrobacie a jistota v riskování - to vše v rozeskakování?). Nebo snad jenom jeden, či dva ze čtyř UCHS již tak pokročil v záměrném přetváření a využívání genofondu svých koní? Zatím jsem si toho v soutěžích vyšší a nejvyšší obtížnosti nějak nevšiml. Urputná snaha o novátorství za každou cenu může vést až k následkům, které  slušné, zainteresované chovatele a majitele odrazují, místo, aby je ještě více motivovaly - viz případ dvou semifinále (nejsme kopaná).  
Co závěrem ?
KMK je důležitým šlechtitelským opatřením, které přinese svoje ovoce dlouhodobým, nepřerušovaným působením. Formule KMK z roku 2006 byla dle mého názoru optimem.
Odhlížím od faktu, že již nejsem komisařem KMK (byl jsem jím 15 let), ale velmi mě mrzí,  že za celá poslední léta, kdy kompetence za KMK přešly na UCHS, se mě nikdy nikdo na nic nezeptal.  Nemusel bych psát tento článek, píši nerad, nejsem grafoman.
Obávám se, že tato jakási pseudocelonárodní diskuse o KMK nevznikla z časově nejbližších příspěvků. Určité signály vnímám již asi tři léta,  (srovnejte prosím s výše uvedenou historií KMK). Velmi mě znepokojuje, že se dopustilo, aby jakousi "rozbuškou" pro tyto zvláštní vývody byl dosti nemilý kokteil skládající se asi z malé znalosti podstaty věci, možná i lobbismu, možná i z obyčejné závisti, či malé morální síly. Pokud by hloupé nesváry způsobily, že KMK by se jen jeden jediný ročník nekonalo, již by nebylo nikdy vzkříšeno. Kdo si to troufá vzít na svědomí?
Mějte prosím na pamětí, že jen odbornost, kompetentnost, objektivita, zodpovědnost ke všem chovatelům daného plemene,  nesobectví a vize správného cíle, jsou dobří rádci při rozhodování.  ing. Jan Pellar

Jan Pellar zdůrazňuje, že již není komisařem KMK a přechodem kompetencí na chovatelské svazy již nemá v systému KMK takové slovo. Jako významný tvůrce systému je ale jeho názor kompletní výpovědí o filosofii KMK. Díky za ni.

K zamyšlení vybízí jeho poznání, že ani po 17. ročnících KMK nedošlo ke zlepšení stavu šlechtitelského cíle, který by se projevil zvýšenou výkonností populace. Proč tomu tak je? Jaká je tedy celková bilance uplynulých let?

Burcující je přiznání, že KMK ve všestrannosti a drezuře není pro šlechtění zásadní a je vedeno snahou o “nediskriminaci” discipliny. Znamenalo by to zbytečně vynakládané státních peněz. Podobná argumentace by jistě neobstála na druhé straně naší hranice při německých drezurních šampionátech.
Zajímavá je i pasáž, která vítá rozdělení ročníků na hřebce a klisny. Nepřímo tak dokládá, že systémovou změnu lze udělat průběžně. Důležité je zjistit, jak se systém vypořádal se znehodnocením výsledků předchozích společných ročníků.

Jan Pellar vítá vstup předních špičkových jezdců a je rád, že koně neomezuje v sedle jezdecká nekvalita. Oponenti ale jistě namítnou, že právě jednou z negativní bussinesovou manýrou, je zvýhodňování špatných koní špičkovými jezdci. To vede právě ke kritizovanému toku státních dotací pouze do několika stájí. Motivační prémie se tak právě stávají běžnou finanční cenou.
Diskutovat by se dalo i s přivlastněním si “slušných a zainteresovaných chovatelů” v úvaze, že snaha o novátorství právě je odrazuje.

A na závěr. Každý kdo je ochoten svým názorem korektně přispět k odborné diskuzi musí být i svými oponenty vítán. Pokud bychom právě to měli vnímat jako projev grafomanství, díky za něj.  

C.N.

< zpět