99992. MVDr. Zdeněk Krupil

MVDr. Zdeněk Krupil je veterinárním lékařem, který byl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jedním z prvních skutečných specialistů na koně. Od začátku své profesní kariéry je spojen ze závodištěm ve Velké Chuchli, ale v současnosti působí v širokém okolí Prahy i u sportovních koní. Přes 15 let prováděl odběry vzorků při dostizích na pořádaných ve Velké Chuchli a Pardubicích. Ani jeho nenechala v klidu diskuse okolo všech aspektů antidopingových kontrol.

Atmosféra okolo dopingové problematiky je rozjitřená určitě více, než je všem zúčastněným příjemné. Ve svém příspěvku do diskuse Co bude dál? se proto nechci zabývat samotným případem z Frenštátu pod Radhoštěm. O něm již bylo řečeno mnoho. Nechci se zastávat Aleše Opatrného, ale chtěl bych se zastat všech, kteří mohou být postiženi pozitivním nálezem a přesto se nebude jednat o doping. Chtěl bych, aby na základě mého příspěvku došlo k objasnění pohledu na doping u sportovních koní jako celku. 

Na jedné straně antidopingové problematiky jsou pravidla. Na druhé však musí stát u všech zodpovědných osob tedy nejen u jezdců a trenérů, ale i u rozhodčích osvěta.

Nejprve je nezbytné pochopit co chceme kontrolou medikace koní dosáhnout. Záměrně hned v úvodu říkám kontrolou medikace, protože podle všech zásad by se se slovem doping mělo velmi šetřit. Na doping je velmi citlivá laická veřejnost. Spojování jakéhokoliv sportu s těmito praktikami tak může mít dalekosáhlé následky. Zde vidím první obrovskou chybu právě probíhajícího případu.

Nedovolených medikací je několik stupňů. V prvé řadě jsou to nálezy zbytků veterinárních přípravků - rezidua léčiv. Nálezy těchto nedovolených látek jsou v drtivé většině případů vysvětlitelné a nevedou k nějakým drastickým postihům. Diskvalifikace však přichází i v těchto případech. Z těchto nálezů jsou většinou obviňováni veterináři. Ve většině případů je však velmi obtížné přesně určit dobu, ve které dojde k úplnému vyloučení látky z těla koně, protože tyto lhůty bývají velmi rozdílné a závisí na mnoha okolnostech.

Předcházet nedorozuměním při takových případech může pečlivé vedení medikačního deníku. Bylo by také vhodné aby při samotném odběru byl k dispozici formulář, kde zodpovědná osoba uvede všechny léky, které kůň v nedávné minulosti dostal.

Druhou skupinou pozitivních nálezů jsou látky zařazené do skupiny analgetik. Látky nejčastěji používané při nedovolené medikaci koní, které umožní maximální výkon koně i při zdravotních problémech utlumením bolesti. Zde je již posuzování přísnější, ale ani zde se ve všech případech nedá použít slovo úmyslný doping. I tyto látky se mohly do těla koně dostat nezaviněně a obsahuje je i celá řada léčiv.

Poslední a nejzávažněji sankciovanou skupinou jsou látky přímo ovlivňující výkonnost. To jsou látky, které již musely být koni podány či aplikovány zcela záměrně a cíleně, protože je neobsahují žádná standardně používaná léčiva. Podávání takových látek je skutečně opovrženíhodné. Byly popsány případy, kdy tyto preparáty byly podávány koním před drastickými způsoby barování. Kůň pod vlivem látky absolvuje bolestivý trenink, aniž by ho to od opakování skoku odradilo. Při odhalení těchto případů jsou tresty nejpřísnější.

I zde je však často obtížné hovořit o úmyslný dopingu, protože přistižené zodpovědné osoby se k podávání látek nepřiznají a koně pachatele neoznačí. Důkazní řízení při občanských soudech tak bývají velmi komplikovaná. I proto se FEI  uchýlila k instituci “zodpovědné osoby”. Ta za stav koně odpovídá, i když ji nelze záměrný doping nijak dokázat a ve většině případů se o to nikdo ani nepokouší.

A ještě zde máme jedno problematickou kategorii a tou je nedovolená praktika. Zde se nejedná o medikaci, protože zvířatlům jsou aplikovány preparáty vytvořené na bázi jejich vlastních krevních derivátů. Podle zkušenností i zde může docházet ke značnému zmírnění bolestivosti. A díky nedovolené praktice tak může být kůň vystaven větší zátěži, než kterou by měl nemocný organismus podstoupit. Sem patří např. i v minulosti často prováděná, ale dnes již nepřijatelná neuroektomie (přeřušení senzitivních nervů v prstu). Tyto praktiky jsou však téměř neodhalitelné a závisí především na charakteru osobnosti těch, kteří se jich dopouštějí.

Tato témata byla již v minulosti dokonale zpracována a i v ČR proběhly přednášky a semináře, které celou problematiku rozkrývaly. Většinou se týkaly dostihových odborníků a Česká hipiatrická společnost vydala i souhrn přednášek odborného semináře na téma Doping a antidopingová kontrola u sportovních a dostihových koní, který se konal v dubnu 2005 v Hradci Králové za přítomnosti rakouské specialistky na toto téma Dr. Constanze Zach.

Myslím, že je nezbytné aby podobné semináře zorganizovala pro své členy a funkcionáře i ČJF. Pomohou lépe pochopit komplikovanou problematiku nedovolené medikace.

Ruku v ruce s touto osvětou pak může objektivnímu posuzování jednotlivých případů pomoci celá řada praktických zkušeností. Ty lze získat buď u domácích dostihových provozů a nebo v zahraničí. 

V profesionálních dostihových stájích například platí, že náhodná kontrola v nesmí v prostoru stájí objevit žádný preparát, který není zanesen v medikačním deníku.

Poslední moje připomínka již není odborná. Myslím, že tříčlenné složení Disciplinární komise není příliš šťastné. K tak závažným rozhodnutím, jako jsou sankce rozhodující často o profesní budoucnosti, by mělo svým názorem přispět minimálně pět členů.

Zdeněk Krupil.

< zpět