O drezuře, jezdectví a You Tube

Není tomu ještě tak dávno, co skutečně špičkové drezurní výkony byly doménou starších jezdců. Předvedení bylo extraktem jejich celoživotního jezdeckého poznání, ke kterému lze dospět pouze zkušeností. Koňařinu na drezurním obdélníku nelze dokázat snadno a pochopitelně tak, jako ve skokových disciplínách např. překonáním překážek úctyhodných rozměrů. Přesto nejslavnější jména hipologie minulého století získaly ostruhy své odbornosti právě zde.

Tento zdánlivý protimluv dokazuje všechny rozpory zahánějící současné jezdectví do nečekaných koutů. Na jedné straně je pro rozsáhlou diváckou popularitu třeba definovat snadno srozumitelné cíle. Na druhé straně je nutné otevřít širokému věkovému spektru soutěžících mas další a další soutěžní možnosti. V těchto bezbřehých mantinelech novodobého jezdectví je právě drezuře nejvíce těsno.

Jeden příklad za všechny. Po staletých zkušenostech je uzda vrcholně sofistikovaným uzděním. Její použití je, či by mělo být, i důkazem jezdecké odbornosti. Právě proto, je od určitého drezurního stupně povinná a měla by dokázat vyspělost jezdce. Stihlo umožní vzpřímení, páka přiuzdění. Cílem je dokázat předvést koně ve vysokém vzpřímení a současně shromáždění, slovy MVDr. Norberta Záliše, pouze na čestné, či jinak řečeno gentlemanské slovo. Nezbytná rovnováha doprovázená uvolněným vazem pak dokáže i dnes omílanou poučku o týlu koňské hlavy jako nejvyšším místě. Skutečnost je ale jiná. Řada koní zavěšených v páce nic z toho, stejně jako jejich jezdci, nepoznala.

Posledním soutěžním jezdcem důsledně se držícím uvedených zásad byl u nás v 70. letech František Lamich. Jeho plnokrevný VADAR je pro mě stále ještě drezurní ikonou. Je to již dávno.

Naštěstí máme ale You Tube. Jak dalece se za poslední půlstoletí drezurní předvedení vzdálilo klasickému ideálu můžete posoudit sami. Doporučuji shlédnout výkon plukovníka Xavier Francois Lesage na plnokrevném TAINE při OH 1932 v Los Angeles na http://www.youtube.com/watch?v=4-FJRyei400   ing. Cyril Neumann

< zpět