Proč se nám nedaří?

Oba přímí účastníci evropského šampionátu mají v mnohém pravdu. Určitě mohl některý z jezdců podlehnout nervozitě. Jiný měl možná problémy s okamžitou formou. Děti mají bezesporu i málo zkušeností. Rozhodně není na místě kohokoliv dodatečně peskovat. Důležitější je si položit otázku z titulku našeho článku a ještě důležitější je, pokusit si na ní pravdivě odpovědět.  Proč se nám nedaří? Domnívám se, že to podstatné všem hodnotitelům našich neúspěchů stále uniká.
Žijeme již 23 let ve svobodné zemi a přes všechny stesky i v poměrně ekonomicky úspěšné době. Svoboda informací nám poskytla neomezené možnosti pro poznávání výukových metod v zahraničí, ekonomická síla většiny ambiciózních majitelů pak i luxusní treninková zázemí včetně nákupu vynikajících koní. Svoboda cestování umožňuje jezdcům účast na zahraničních kolbištích a tudíž konfrontaci se západoevropskou konkurencí. Občas se dostaví i nějaký úspěch. Jak je tedy možné, že při kontinentálním šampionátu srovnání našich mladých skokových jezdců se zahraniční konkurencí dopadlo tak jako v Ebreichsdorfu. O zkušenostech ostatních jezdeckých disciplin nemluvě.
Zásadním problémem našeho současného sportovního jezdectví je, že většina očekává splnění ambicí pouze přes soutěžní rutinu. Je potřeba ještě více a stále lepších koní, ještě více startů, ve skokové disciplině ještě více parkurů a skoků. Tato filosofie nejenom, že do jisté míry likviduje ambice těch méně zámožných, ale v konečném důsledku nepřinese očekávaný efekt ani těm nejpilnějším s téměř neomezenými možnostmi. Drtivá většina všech současných treninkovým postupů pouze nacvičuje skok (nebo cvik - abychom neopomněli drezuru) bez ambice jeho pochopení.
Nejvyšší, často z formálně do nekonečna opakovaných kategorií pohybové škály vzdělaného koně je sebrání nebo chcete-li shromáždění. Právě to způsobí, že kůň je ochotný pohybovat se s jezdcem “na hřbetě”, s maximálním využitím veškerého svalového potenciálu, bez zásadních intervencí rukou. Pokud se shromáždění stane normou, je lhostejné zda jsou cvalové skoky krátké, standardní či dlouhé. Jenom shromážděný cval přivodí i úspěšný skok. Ale pochopitelně i přeskok či piruetu.
Jistě se po světových kolbištích pohybují ekonomicky neporazitelní jezdci, kteří si na krátkou dobu koupili práci někoho jiného. Ti by ale neměli být příkladem či frustrací pro ostatní. Bez znalostí jezdeckých zákonitostí nevydrží nakoupená učenost příliš dlouho.
Před 23 lety jsme se vydali na cestu s úmyslem navázat kontakt se světovým sportem. Alibi toho, čeho se nám objektivně nedostává, se s každým rokem scvrkává. Máme již téměř vše, co naši západoevropští konkurenti. Chybí nám jen jejich jezdecké umění. To ale nepřinesou žádné stáže, které by umožnily dostihnout Evropu i krátce žijícím juniorským kategoriím. Tápání začínajících jezdců a jejich koní pouze odráží tápání těch starších. Obávám se, že bez masivního jezdeckého zlepšení starších, žádná rutina či zkušenost neumožní prorazit ani juniorům. Ing. Cyril Neumann (Jezdec 17/2012)

< zpět