995. Petr Eim ml.

Dnešní Co bude dál? přináší příspěvky z našich dvou světově nejúspěšnějších stájí. Jedna se již podruhé dostala na olympijské hry, ve druhé získali pro ČR světový titul. Za první hovoří manažer, majitel a strůjce našeho návratu na olympijské hry Marek Šebesťák z Horse Academy Radimovice, za druhou první mistr světa v historii českého i československého jezdectví Petr Eim mladší z JK Voltiž Tlumačov.

S jakousi samozřejmostí jsem četl  články (tedy všechny, které jsem nalezl na www.jezdec.cz), v rubrice Co bude dál?

Netušil jsem jak dobře se mi budou číst, až mne to zaskočilo. Vyvolaly u mě, zkušeného voltižéra, mladého hobby jezdce a studenta veterinárního lékařství, hlasitý souhlas a velký zájem. Ale hlavně mě budí k zamyšlení. Mohu tedy jen doporučit každému jejich přečtení.  
Musím přiznat, že jsem souhlasně kýval hlavou při čtení článků autorů o několik generací starších. To jen zdůrazňuje fakt, že problémy této doby se nás dotýkají všech, bez ohledu na rozlišnosti sportovních disciplín a věku. 

Byl bych rád, kdyby i další mladí jezdci z ostatních disciplin dostali šanci vyjádřit se k tématu. Byli by nuceni se vyřčenými problémy zabývat: Co můžu udělat já, aby se mi vývoj českého jezdectví více líbil?
Nedávno jsem se začal zajímat o organizaci práce v oddíle. Vytvořili jsme pracovní tým, rozdělili práci, více diskutujeme.

Jak již bylo zdůrazněno, je velké procento milovníků koní, kteří se vzdělávají prostřednictvím internetu, jezdeckých článků či knih sami. Ale proč již dávno nevyužíváme dostupné kvalitní technologie 21. století a nevytváříme výuková DVD? (např. pod záštitou ČJF, některého jezdeckého magazínu a podporou sponzorů?). Co v této věci mohu udělat já? 

Již delší dobu si pohrávám s myšlenkou vytvořit výukové DVD voltiže, ve spolupráci s trenérem Matthiasem Langem a lonžérkou Ilonkou Hömberg v českém i v anglickém jazyce. Prvky tohoto DVD by měly obsahovat ukázky správné techniky provedení cviků v souladu s cválajícím koněm, zdůraznit hlavně plynulost, lehkost a soulad s pohybem koně. Zejména by měl zde být odbourán, stále u některých laiků převládající pocit, že kůň na voltiži je pouze jakýmsi nářadím. Není. Doufám, že Ti, kteří se byli podívat na letošním MS v Brně, našli ve cvičení a souhře s koněm lehkost, krásu i ladnost. Copak to nejsou atributy, pro které koně milujeme? 

Pokud bych se měl vyjádřit k problematice koní ve voltiži, jednoznačně kvalitou převládají koně z německých či francouzských chovů. A myslím, že stejně tak i v jiných disciplínách, se bez kvalitního importu koní nemůžeme obejít. Už jen příklad letošní olympiády v parkuru vede k zamyšlení, (holandský chov slavil fantastický úspěch, když všichni tři medailisté jsou jeho chovu).
A je tu další problém - peníze. Ten, který se dotýká přímo mě, ale i všech ostatních, je rozdělování financí. Měl by být vytvořen systém, který by působil efektivně a především motivačně.
,,Všichni jsou si rovni?´´. Toto již neplatí a dnes je to již vyslovováno jako ironie. Vždy tu bude zdraví, štěstí a jsou ty snad rozdělovány rovně? Ale štěstí přeje připraveným. Tak jako u Darwinova vývoje druhů, tak i zde výhody mají mít Ti, kteří k nim dospějí. Ta cesta není nikdy jednoduchá. Nic není zadarmo.
Všichni si zaslouží podporu ze strany NF. Měl by být ale nastaven systém, který by talentované a produktivní jezdce se vzrůstajícími výsledky silněji podporoval. 

Já sám se musím přiznat, že pod ekonomickým tlakem ztrácím chuť do závodění. Když si musím vše hradit sám,  musím spát i v autě. Chci závodit i na dalších závodech a musím šetřit každou korunu. 
Obrátím se s prosbou o proplacení startovného a dozvím se, že až když zbude. Peníze by měli být určeny těm, kteří skutečně reprezentují. To, že jsem spával v 16 letech ve vozíku, pokládám za samozřejmost. Nyní mě to demotivuje. 

Voltiž je jedním z nejchudších sportů. Věková kategorie je zde v rozmezí 6 - 25 let. Většina jsou děti závislé na finančních investicích rodičů. A i když už později třeba jezdit nebudou, vzpomínka a láska ke koním zůstanou. Takoví se jednou mohou stát sponzorem. 

Ani výhrou zlaté medaile zde nikdo nezbohatne. Prize money jsou směšné.
Abych mohl nabrat zkušenosti a uspět na závodech jako je ME a MS, musím startovat na mezinárodních závodech.  Pokud chce kdokoli uspět na šampionátech, musí jezdit po celé Evropě. Je důležité srovnávat se s nejlepšími jezdci, učit se, ale zejména dostávat pod kontrolu svoji psychiku.
A proto si myslím, že na takových soutěžích by se mělo alespoň startovné proplácet. Je to projev podpory.
Zajímal jsem se o rozdělování financí, ale nedostal jsem doposud žádnou odpověď. Existuje nějaký přehled příjmů a výdajů, výnosů a nákladů ČJF, plán hospodaření? 

Budoucnost voltiže vidím i v řadách těch (dětí, možná budoucích jezdců), kteří se najednou nadchli pro koníčky. Než si však neuváženě koupí poníka nebo koně, je daleko jednoduší mít možnost si sport “osahat”. A zde je příležitost pro voltiž. Jeden či dva kluboví koně a kvalitní pedagogický voltižní tým, by mladým nadšencům zajistil počáteční zkušenosti. Nelze přeskakovat jednotlivé etapy vývoje. Rok základů ve voltiži nemůže být na škodu. A kdo ví, třeba právě zde objeví své schopnosti, podobně jako tomu bylo u mě. Voltižní oddíly poskytují dětem úzce spolupracující kolektiv (dospělí, děti, koně), ve kterém se vytváří přátelství na celý život. 

Ale i naše voltiž má problémy. Stále vidím na závodech, děti plácající se na koni. Jsou - li to začátečníci je to pochopitelné, nebyl jsem jiný. Ale vyjedou- li na mezinárodní závody jezdci, kteří mají problém se zvládnutím svého těla již v povinné sestavě, jak pak mohou dobře reprezentovat českou voltiž? Ale platí to i o dalších disciplinách. Před dvěmi lety jsem se byl podívat na mezinárodních drezurních závodech a viděl jsem jezdce, kteří nezvládali ani svůj sed, natož koně.

A tak nejenom ve voltiži by se nominační kritéria pro účast na mezinárodních závodech měla zvýšit. Důležitější je kvalita než kvantita.

Ale zpátky k “Co bude dál?” u Petra Eima. Jelikož jsem se letos přesvědčil, že jen pokud si toho na sebe nebudu brát příliš, mohu dospět k dobrému výsledku. Rozhodl jsem se zatím upustit od trénování a snah dostat se do voltižní komise, protože tomu nemohu být plně odevzdaný. Rád bych ještě nejméně dva roky aktivně cvičil (tedy závodil) a to (spolu se studiem) bude moji prioritou. Je třeba se již soustředit na Světové jezdecké hry 2010 v Kentucky.

Rád bych se podílel na pomoci voltižním reprezentantům při kvalifikaci. Na podzim plánujeme technické soustředění pro nadějné reprezentanty s Matthiasem Langem. 

 Tvorba výukového DVD je zatím idea, kterou bych ale rád realizoval. Určitě to závisí na financích. 
Moje cíle do budoucna: Pokračovat ve vzdělávaní se, nejen v oblasti veterinární medicíny koní, ale také správného horsmanshipu. 

Petr Eim

< zpět