9993. Josef Hrouda

Od chvíle, kdy jsem byl vyzván k diskusi “Co bude dál?”, myslím na to, jak obohatit již tolik diskutované téma.

Obecné rovině problematiky kůň versus člověk se již věnovalo několik oslovených přede mnou. Teoreticky již všichni vědí, jak by měly věci fungovat. Obecně jsem přesvědčen, že vedle toho, aby každý  věděl proč to dělá a co mu to přinese, musí mít i na paměti, co to přinese jeho koním. Pokud takový vztah člověka a koně naplní radostí a štěstím, je úplně jedno, jestli sportujeme pro radost či světové vavříny.
Já sám s koňmi sportuji závodně a tak  pokusím zamyslet nad budoucností vozatajské disciplíny.
Pravidelně startuji na národních závodech, závodech světového poháru (SP) a byl jsem účastníkem dvou mistrovství světa. Disciplina čtyřspřeží je zřejmě nejnáročnější  ze všech a to ve všech ohledech.
Pokud mohu  srovnat nároky na jezdce a koně dnes a úroveň těchto nároků před deseti lety, podařilo se čtyřspřeží postoupit výrazně vpřed. Profesionalizuje se kvalitní výběr a příprava koní, technické vybavení, managment stájí. Pořadatelství závodů se v Evropě stává atraktivním byznysem. Na závody chodí diváci, přenášejí je televize a společensky obrovsky vzrůstá prestiž všem zúčastněným.

Můžeme být rádi, že máme možnost se takových závodů pravidelně účastnit. Ale to je právě to. Již dlouho zůstává pouze u možnosti. Naše jezdce na startovních listinách těch nejprestižnějších závodů SP najdete jen výjimečně. Ale právě zde se dotváří výkonnost, jezdec si buduje jméno a získává zkušenosti. A v momentě kdy spřežení absolvuje seriál takových závodů, snáze se prosazuje i do povědomí arbitrů.
Je pravdou, že naši jezdci si umí vyjet kvalifikaci na mistrovství světa. V posledních letech se občas ani neztratili v početných polích profesionálů. A i když zaznamenávám oslavná hodnocení, myslím, že je to málo. Uznávám, že příslibem mohou být výsledky z posledních dvou ročníků Dunajsko-Alpského poháru. Porovnávat však kvalitu a úroveň domácích závodů se soutěžemi SP nemá opodstatnění, neboť na domácích závodech se reprezentační jezdci nedočkají pro vývoj významné konkurence.

Jezdci, kteří nemají reprezentační ambice a startují pouze doma se prakticky za sezónu neporovnají s nikým jiným. Tak vlastně stagnuje širší základna, ze které by se měli rekrutovat noví reprezentanti. Ale to asi není hlavní problém ve srovnání se světem. Na náročnou disciplínu čtyřspřeží nám chybí dostatek financí. S tím souvisí nedostatek kvalitních koní, nedostatek trenérů, ale i klid na práci. Rovnat se  světovým profesionálům bude do budoucna stále těžší, neboť oni už ve vlaku jsou a rozdíly se budou jen prohlubovat.

I tak je vozatajství jednou z nejúspěšnějších  disciplin ČJF. Myslím si, že by si zasloužilo větší podporu.
Co bude dál ve vozatajství v Čechách? Sportovní úroveň podle mě pomalu poroste, ale bez systémové podpory nijak masově. Prosadí se některé individuality, pokud dostanou (nebo si sami zajistí) potřebný prostor a zázemí. Jinak k nárůstu počtů kvalitních spřežení nedojde .

V posledních letech ale stoupl zájem o hobby zapřahání. Alespoň to se nám podařilo. I to je cesta, jak se sportem, který může obohatit život o zkušennost  předchozích generací, začít. A i když zde nepůjde o výkonnost uvědomuji si, že vedle sportu žijeme s koňmi i pro radost ze života. 

Josef Hrouda

< zpět