Rubrika - 2009 - Co bude dál
999. Jiří Skokan
Sledování diskuse na téma „ Co bude dál“ vtahuje čtenáře do širokého názorového spektra osob, které se různým způsobem zapojují do činností jezdectví. Jako černá nit se táhne články kritický pohled na vzdělávání jezdecké veřejnosti. Výjimkou je snad jen příspěvek
mgr. Jaroslava Sedláčka. I s odstupem času po opětovném přečtení jeho článku mám dojem, že nepochopil (nebo nechtěl slyšet) konkrétní kladené otázky ČJF. Dozvěděli jsme se, kde všude za působení ve VVČJF byl, s výčtem zemí (nejen evropských), u kterých měl možnost se se vzdělávacím systémem seznámit. A to vše s důvěrou v to, že dokáže „přivézt ze světa, co nám pomůže“. Uklidňoval nás tím, že jsme s úrovní vzdělávání českých instruktorů a trenérů v IGEQ hodnoceni v rámci EU standardně až nadstandardně. V příspěvku chybí jen vyznamenání za zásluhy.
Jenže jak se ukazuje v „Co bude dál“, Evropa asi nezná situaci stavu vzdělávání celé základny ČJF. Nechtěl jsem písemnou formou reagovat okamžitě po zveřejnění příspěvku pana magistra a čekal jsem na reakce dalších pisatelů.
Sedět nečinně, to ale není můj styl a tak jsem se s mgr. Sedláčkem spojil telefonicky a znovu mu položil dle mého názoru podstatnou otázku, týkající se počtu aktivně působících cvičitelů a trenérů. Předpokládal jsem, že se v rozhovoru dostaneme k procentuálnímu počtu subjektů, který odborné vedení vůbec nemá. Chtěl jsem se dál zeptat, co v ČJF pro tyto členské organizace ve vzdělávání připravuje a podobně, ale k tomu již nedošlo.
Mgr. Sedláčkem mi bylo sděleno, že ústředí tyto informace o cvičitelích a trenérech nemá, abych se s tímto dotazem obrátil na oblast. Nebylo o čem se více bavit. Jak je možné, že za vzdělávání zodpovědná osoba nepovažuje za důležité tuto informaci znát? Prostřednictvím koho chce zlepšovat stávající úroveň členské základny? ČJF uvádí, že má 26 000 členů a mgr. Sedláček v Jezdectví, že na toto množství připadá asi 300 trenérů a ptá se „Je třeba vyrábět kvanta na úkor kvality?“
Se stejným dotazem ohledně trenérů jsem se tedy obrátil na naši oblast a odpověď zněla stejně: „Neevidujeme, to musíte na ústředí. V počítači sice máme počty rozhodčích, stavitelů a jiné informace, ale aktivní trenéry a cvičitele, to ne.“
Zahájil by Napoleon bitvu u Slavkova, kdyby nevěděl, kolik má důstojníků v poli, jejichž prostřednictvím ovládá vojsko proti přesile? Asi by do toho vůbec nešel. To jen my se představujeme v EU, jak jsme ve vzdělávání nadstandardní a přitom neznáme podmínky pro působení na jednotlivce.
Každým dnem přicházejí noví adepti jezdectví v dobrém úmyslu naučit se jízdě na koni. Kdo je tomu bude učit? Ti svědomitější se začnou shánět po oddílech, kde působí cvičitelé a trenéři. Jenže kdo jim sdělí kde to je? Kdo to je? Z ČJF tyto informace nezískají.
Tímto příspěvkem bych jen chtěl podpořit část diskutujících, kteří považují za nutné změnit stávající systém vzdělávání. Návrhy k řešení již mnozí uvedli a předpokládám, že časopis JEZDEC znají a čtou představitelé ČJF a rovněž z reakcí na „Co bude dál“ cítí potřebu změn.
