9992. Jaroslav Pavel

Mohl bych svůj příspěvek začít výčtem úspěchů na evropské i světové scéně, za které jsme vděčni stále stejným jezdcům, jako jsou oba Nesvačilové, oba Jirgalové, vžda otec a syn, a několik dalších, kteří si udržují výbornou úroveň.

Ale co ostatní? Dovolím si zde použít trochu poupravenou citaci Václava Havla: "Naše vozatajství nevzkvétá!"

Naše disciplína se stává masovější, především v oblasti jednospřeží a dvojspřeží, a to je samozřejmě dobře! S masovostí nám však klesá úroveň předvedení a to už dobré není!
Celá věc má mnoho rovin pohledu a zajisté se mi nepovede všechny postihnout. Myslím však, že klíčovým problémem je velmi malá teoretická znalost, z níž pramení zásadní chyby v praxi. Všemi předchozími články se táhne jako červená nit apel na vzdělání cvičitelů, lektorů atd. Dál to rozvádět mi připadá nošením dříví do lesa. Každý z nás by měl mít v sobě dostatek ctižádosti vzdělávat především sám sebe, což do jisté míry dokáže nahradit nedostatek prvně zmiňovaný. 

Další problém je nesystematická  příprava. V podstatě vaříme z vody každý sám.
Zaměříme - li se na jednospřeží, která vykazují nejvýraznější početní růst, často na drezurním  obdelníku vidíme nekultivovaný pohyb se základními chybami taktu. Koně neuvolněné a neprostupné.
Jakousi první pomocí by mohla být teoreticko-praktická školení pro širokou vozatajskou základnu. Tato by se zabývala základními principy jízdy, pohybem a orientací na obdélníku, až k provádění jednotlivých cviků a úloh, praktické předvedení zkušenými jezdci a následným hodnocením.

Slabinou jednospřeží je též kvalita základny. Vypadne-li z reprezentace kůň, je velmi obtížné ho nahradit.
Zvýšenou pozornost si zaslouží  i ponyspřežení , která jsou momentálně spíše opomíjenou disciplínou. A právě kategorie pony by měly být odrazovým můstkem pro jezdce spřežení do budoucna. Se snížením věkové hranice pro kteroukoli disciplínu pony (14 let) se otevírá brána vozatajského sportu i mladým lidem, kterým byla pro jejich věk do této doby zapovězena. S vyhledáváním nových adeptů a podporou jejich talentu nás čeká ještě mnoho práce.

Při semináři ve warendorfském DOKR (Deutches Olympiade Komitee für Reiterei) jsem měl možnost sledovat práci s mladými talenty německého jezdeckého sportu, včetně jezdců spřežení. Byl to pro mě koncert. S jakým nasazením a cílem jsou jezdci vedeni a s jakým zájmem a úctou k autoritám svým lektorům naslouchají. Tímto směrem máme opravdu co dohánět.

Je jasné, že za vším stojíme my lidé. Bez našeho všeobecného přispění nezměníme nic. Můžeme donekonečna vyžadovat metodické příručky a nevím co ještě, ale pokud nebudeme my sami chtít něco změnit, nestane se vůbec nic!

Ukázkou toho nám mohlo být letošní mistrovství republiky. Zde jsme, zdá se mi, celkem bravůrně okopírovali naše kolegy skokany. Velmi nízký zájem o účast na MČR, nutno podotknout, že pěkně připraveném, mnohé z nás nemile překvapil. Jezdci už o mistrovské tituly nemají zájem. Prestiž mistrovství se vytratila. Vysvětlení není jednoduché.

Letos mohl způsobit menší zájem pozdní termín (26. - 28. 9.), či vzdálenost - nevím. Přes všechno si myslím, že bychom měli my všichni zúčastnění (jezdci, komise spřežení, pořadatelé i ČJF) chtít, aby MČR bylo výkladní skříní českého vozatajství. I zde se budeme muset do budoucna zamyslet nad systémem kvalifikací, podpory, propagace pro mistrovské soutěže. Zásadní vliv na změnu by mohla mít vyšší dotace, protože vozatajství je mimořádně nákladný sport. S tím souvisí vyhledávání sponzorů a udržení jejich zájmu.

Můj názor významně ovlivnili dva předchozí diskutéři. Prvním byl Marek Šebesťák, jenž se dokáže na věc podívat otevřenýma očima z vnějšku. Druhým pak Jiří Pecháček, coby osoba s neuvěřitelným koňařským citem a obzorem. Mám za to, že takové lidí je prostě potřeba slyšet.

Velkým neduhem je u nás malá péče o ekonomický základ a marketing vozatajství. Vždyť se podívejme na kategorii čtyřspřeží. Vyjma několika institucí (NH, Albertovec, Benice) je tato disciplína již pouze záležitostí jednotlivců, držící čtyřku skutečně vší silou a za cenu velkého odříkání.

Neměl by Národní hřebčín, právě z pozice své velikosti, držet především hegemonii této kategorie a nekonkurovat výrazně slabším soupeřům v kategoriích jedno a dvojspřeží, jako tomu bylo dříve? Většina z nás pamatuje doby, kdy za kladrubský hřebčín startovala tři až čtyři čtyřspřeží. Přál bych si aby se  tato situace co nejdříve změnila a doufám, že pro to bude v NH dostatečná vůle, protože závodnický potenciál hřebčína ve čtyřspřeží tam je jistě dostatečný.

Seriál těchto článků má název Co bude dál? Zeptali jsme se někdo touto otázkou domácích pořadatelů? Vždyť s pořadateli stojí a padá naše sportovní jezdectví. Bez jejich existence bychom asi těžko psali takovéto články. Nemálo se potýká se značnými problémy při organizaci a jistě i jejich názor a postřeh by bylo zajímavé slyšet, jelikož jen ten, kdo měl někdy možnost závody pořádat ví - o co tu kráčí. Mohli jsme číst názory pořadatele Krulicha a bylo by dobré vědět co soudí pořadatel letošního mistrovství ing. Šimáček.

Chtěl jsem nastínit představu, která by naše vozatajství posunula vpřed. Čtenářská odezva mi naznačí nakolik se mi to podařilo. 

Jaroslav Pavel

< zpět